Tým TANK vedla s pomyslným „céčkem“ a dovedla jej hned ke třem medailím na zimní verzi Pražské streetballové ligy. Řeč je o Zuzaně Šťovíčkové, která se v pohodovým interview rozpovídala právě o zisku medailí, mrzení z finálovýho nezdaru, poměřování holek s klukama i skvělý atmošce, která při zimních turnajích panovala.
Zuzko, na každým ze tří turnajů winter indoor Pražské streetballové ligy se týmu TANK, jehož jsi byla kapitánkou, povedlo umístit na bedně. Považuješ to za velkej úspěch?
Ano, za úspěch to rozhodně považuju. Musím říct, že jsem ani nečekala, že bychom se mohli umístit tak vysoko. Když ale cinkl ten první bronz, nakoplo nás to a chtěli jsme stupně vítězů zopakovat.
Ani jednou ovšem neklaplo zlato, nejprve jste byli třetí a potom dvakrát stříbrní. Zamrzela Tě jedna ze dvou finálových porážek? V kontextu toho, že zlato bylo opravdu blízko…
Zlato bohužel nakonec nepadlo, i když jsme si říkali, že by to bylo super zakončení winter cupu. Nejvíc asi mrzela porážka na druhém turnaji, tam jsme měli šanci vyhrát a dopadlo to těsně. Na třetím jsme hráli svoji hru, ale už byla cítit únava. Navíc jsme jednou nešťastně prohráli už v základní části, takže výhra v semifinále a postup do finále nám udělaly radost. Myslím, že konečný pořadí bylo zasloužený a z výkonů máme rozhodně dobrej pocit. Šlo hlavně o to, abychom si turnaj užili – a to se díky skvělý partě povedlo.
Co se Ti na zimních streetballovejch turnajích nejvíc líbilo a zamlouvalo? Čím pro Tebe byly specifický a zajímavý?
Zásadní specifikum vidím v tom, že se hrálo kluci a holky dohromady. Ráda si zahraju basket s klukama, ale moc příležitostí k tomu není. Tohle bylo super zpestření. Jinak obecně byla celá atmosféra příjemná a turnaje na mě působily tak, že spokojení byli úplně všichni.
Nejpříjemnějším zpestřením pro Tebe tedy bylo to, že na kurtu musela bejt vždycky přítomna i jedna zástupkyně něžnýho pohlaví?
Je to tak, tohle je podle mě dobrej způsob, jak dát na zimních turnajích příležitost všem. Je to úplně něco jinýho, než hrát 3×3 jenom s holkama – ta zodpovědnost je najednou větší, protože jsme víc vidět. Myslím, že každá z nás dostala od borců aspoň jeden blok, ale zároveň jsme ukázaly, že taky dokážeme přispět k vítězství. I když nemáme dva metry nebo 100 kilo svalů. (usměje se)
Jaká tedy obecně při turnajích panovala atmosféra a nálada? Šlo vždycky o příjemný a přátelský setkání, kde to trochu „jiskřilo“ jen při zápasech?
Při zápasech to občas jiskřilo, to je pravda. Ale to k tomu patří. Důležitý je, že po hře jsme všichni na stejný lodi a všichni jsme si spolu užili super basket.
Dodávala turnajům tu správnou šťávu a náboj i dovednostní soutěž v trojkách?
Rozhodně, dovednostní soutěže vždycky turnaji dodají něco navíc! Já se sice nezúčastnila, ale kluci z TANKu se umisťovali i v trojkách. Bylo to vždycky drama, při rozstřelech všichni opravdu cítili napětí. Ukázali se opravdu ti nejlepší, dvě tři minuté trojky už většinou znamenaly bramborovou medaili.
Co Ty, potažmo Tvůj tým a letní turnaje Streetball manie? Můžeme se na Vás na některým z turnajů těšit?
Zatím jsme nic oficiálně nedomlouvali, ale myslím, že se ukážeme!
Foto: Jakub Pláteník
