Doslova snovej víkend prožil letos v polovině června na „Čerňáku“ Petr Fiedler. Nejprve v sobotním kvalifikačním kole kraloval smečařský exhibici Slam Dunk Contest a svůj tým Džungeráci jako kapitán dotáhl k bronzu v prestižní kategorii mužů. Následně o den později v republikovým finále pak dokonce svou ekipu protáhl turnajovým pavoukem až ke zlatýmu grálu. V interview jsme si povídali o nástrahách titulový cesty, oslavách zlata, nejsilnějších vzpomínkách i místu, kde má všechny medaile vystaveny.
Petře, s týmem Džungeráci jsi opanoval mužskou kategorii na celostátním finále Českého streetballového poháru 2025. Popiš, jaký pocity a dojmy se v Tobě mísily po finálovým skalpu celku Old Slaný A?
Byla to samozřejmě neskutečná euforie a radost, zároveň i trochu úleva po náročném souboji s tak silným soupeřem.
Co vlastně na kluky ze Slanýho ve finálovým klání platilo? Čím jste je dokázali nejvíc přehrávat a utkání tak dotáhnout do vítězný koncovky?
Ten zápas byl neskutečně napínavej, my jsme už předtím viděli jeden jejich zápas, tak jsme trošku pochytili základ jejich herní strategie. Ten byl, že to z jejich strany bude hlavně velice silová hra, ale myslím si, že jsme prostě hráli to, co umíme. Nenechali jsme se zastrašit a klaplo to.
Kdy v průběhu turnaje jsi začal věřit, že to je pro Váš tým „Den D“ a mohli byste dokráčet až na pomyslnej streetballovej Olymp?
Tak reálně doufat, že bychom zlato třeba mohli získat, jsem začal nejdřív tak minutu před koncem posledního zápasu. Ale dokud jsem neslyšel píšťalku ukončující zápas, tak jsem tomu odmítal věřit.
Jak se Tobě osobně hrálo v obrovský výhni a vysokejch teplotách, který na střeše Centra Černý Most při finále panovaly?
Možná ze začátku to bylo trochu nepříjemný, ale člověk se tomu celkem rychle přizpůsobí.
Oslavili jste nějak s klukama zlatý medaile z finále?
Zašli jsme si na burger. (usměje se)
Jaký nejsilnější vzpomínky a zážitky – vyjma finálovýho triumfu – budeš mít nejsilněji zarytý v paměti?
Tak obecně asi to, že jsme si jeli čistě zahrát a naše cesta turnajem gradovala a gradovala, až jsme se dostali na ten nejvyšší stupínek, nad čímž upřímně asi moc z nás ani původně nepřemýšlelo. Budeme určitě rádi vzpomínat na všechno, byli tu skvělí lidé – zdravíme do Kladna (úsměv) – i parádní prostředí.
Do finále jste se s klukama probojovali z pražského kola, kde jste o den dříve obsadili třetí místo. Byla konkurence a celkově zápasy v celostátním finále o poznání náročnější?
Řekl bych, že jo, v neděli tady byly asi celkově vyrovnanější týmy, ačkoli konkurence byla opravdu náročná už v sobotu. Pokud například vezmu tři postupující týmy z pražského kola, tak proti oběma soupeřům jsme první den prohráli. V neděli ve finále se výhra zase naklonila na naši stranu, takže opravdu záleželo na detailech.
Tvůj víkend byl megaúspěšnej. Kromě dvou medailí v čele se zlatou finálovou sis odnesl i triumf v sobotním smečařským klání Slam Dunk Contest. Byl to po sportovní stránce Tvůj nejúspěšnější životní víkend? A kde máš medaile uschovaný?
Jelikož mě basket provází životem už od mládí, zažil jsem již mnoho nevšedních a legendárních zážitků a výher s ním spojených. A právě tento víkend se mezi ně určitě právoplatně připíše. Medaile mi visí společně s ostatními na stěně v pokoji.
Foto: Jakub Nedbal
