“Hijé!” zavelel vozka Bivoj, prásk bičem a za halasu svých tří synů vydal se jeho
kočár s párem běloušů do slavné Budapešti. Zhruba dvě hodiny před
vypuknutím této slavné události objevili se Bivoj, Jen a dvojčata Ondřej a Ondřej před
branami města. I jaké bylo jejich překvapení, když se ve středu města rozprostřel
čarokrásný streetballový amfiteátr. Na 30 vojenských cvičišť,
centrální seřadiště a zejména důstojnická tribůna, taktéž lanový
park a atrakce až za hranice vzdálené budoucnosti – jakýsi výcvik
“kosmonautský”, kdy statní jinochové viseli hlavami dolů. Českým hochům se
navíc naskytl pohled nejkrásnější, když za amfiteátrem spatřili hrad hraběte
Drákuli. Vše do té doby nasvědčovalo úspěšnému vojenskému
tažení. Až na to, že chudák Bivoj naříkal si na válečné zranění z
nedávné bitvy. Proč muselo se ozvat zrovna dnes?!
Vybaveni novým brněním a drátěnými košilemi čekali na první boje své
věkové kategorie, která zahrnovala zhruba 9 bojovných mužstev. Většina
chrabrých bojovníků pálila “za tři”, ne všichni se však do terčů
úspěšně trefovali. Co je však důležité, naši stateční Terminátoři
úspěšně ve skupině pobili všechny ostatní a postoupili tak do nejužších
soubojů. Tam, zdálo se, však nebylo vše tak, jak by mělo být. Soudcové najednou
tvořili nová pravidla a chodili se ptát svých velitelů, jak vlastně rozhodovat! I přesto se
ale Terminátoři probojovali do velkého semifinálového klání, kdy
však nezbední soudcové opět chybovali. “Nelíbila se mi hra, kterou soudcové v
amfiteátru podpořili svými výkony. Bohužel domácí maďarské mužstvo, ač
svými výkony nepřesvědčilo, bylo postrčeno nespravedlivě až do samotného finále,”
smutní chrabrý Bivoj.
I tak ale chlapci obsadili třetí příčku a česká zem tak na ně může být náležitě
hrdá.
A pohádky je konec? Ba ne! Pojďme si ještě vychutnat pocity z turnaje:
“Ty jsou takové podivné. Měli jsme pocit, že ten basket je až na druhém místě.
Stále jsme nevěděli, proč je na straně centrálního kurtu to pódium. Ale záhy
jsme pochopili, že to byla spíše mega akce pro sponzory. Na pódiu se střídaly
různé taneční skupiny. Takže všichni koukali na tanečky a kolem kurtů, kde se hrálo,
skoro žádní diváci. Mezi zápasy byla dlouhá pauza, někdy až 1,5 hodiny.
Pravidla také nic moc, třeba koš s faulem byl prostě jen koš a balón měl soupeř. Před
útokem nejen vyšlápnout trojku, ale taky check míč, ještě k tomu příhra
a pak teprve “tradá” do koše. Takové zvláštní.” Shrnul za všechny
Terminátory jejich postřehy právě David alias Bivoj.
Rozhodně to však klukům náladu nezkazilo. Bylo hezké počasí, prošli si Budu i
Pešť, mrkli na Dunaj, obešli parlament a že to je vcelku slušnej barák!
“A příště, až sem pojedeme, na 100% jim znovu ukážeme, že se jich nebojíme.”