Deckstere, jestli se nepletu, tak oficiálním dýdžejem Streetball manie ses stal před
dvěma lety. Pověz, jaká byla Tvoje cesta k týhle funkci?
Zdravím všechny čtenáře! Úplně poprvé jsem se s panem Bayerem (prezidentem
České streetballové federace, pozn.) setkal právě před dvěma lety, a to na
extrémním závodu Adrenalin Challenge Race v Děčíně. Přijal jsem nabídku od
mého známého, který tam dříve vystupoval, a definitivně jsme se dohodli po
Prague International Streetball Cupu na Václavském náměstí. Nebylo to nic
zvláštního, dostal jsem šanci a využil ji.
Měl jsi o Streetball manii již před svým příchodem do naší bandy informace a sledoval
jsi dění v týhle komunitě?
Streetball manii sleduji už strašně dlouho. Dalo by se říct, že od dětství, a troufám si
tvrdit, že jen pár ročníků jsem vynechal, a to vinou špatného počasí. Jednak
mám mezi soutěžícími spoustu kamarádů, kteří se turnajů pravidelně
účastní, a pak je to taky skvělá show, která mě baví!
Kdy jsi s dýdžejováním začal a kdo Tě k němu přivedl, respektive jaký byly Tvoje
první kariérní kroky?
No, vzpomenout si, kdy jsem začal s hraním, už je pro mě docela obtížný. (usměje se) Odhaduji to
na deset let, co jsem si koupil první gramofony, mix a desky. Tenkrát se z ničeho jiného
nehrálo a u gramofonů jsem zůstal až doteď, protože je to nejlepší nástroj k
mému stylu hraní – a dobře to vypadá. (smích)
Předcházelo tomu pár let navštěvování klubů, festivalů a diskoték, než jsem
se dostal k vlastní technice a začal trénovat. Začátky byly těžký. Dlouho jsem
trénoval jen doma, než jsem dostal příležitost aspoň otevírat nějaké party svým
setem. V tu dobu jsem hrával čistě tvrdou muziku jako techno a hlavně d´n´b, to byla moje
srdeční záležitost od puberty. Zjistil jsem, že jeden žánr moje hudební
nadšení nemůže vyplnit.
Začal mě hodně bavit Urban styl (Hip hop, Funky, Ghetto Funk atd.) a s tím spojené techniky DJingu jako
scratch, beat jungling a drumming, kterým se věnuji do dneška. Dnes už hudbu nerozlišuji podle
žánrů, ale pouze na dobrou a špatnou. DJing nemá v podstatě žádné hranice a ve
spojení s dnešní technikou je to jen o fantazii, chuti zlepšovat se a posouvat
dál. To mě na tom hrozně baví!
V čem se práce dýdžeje na streetových turnajích liší například od
jiných akcí? V čem vidíš její největší specifika a
zajímavosti?
Hraní na streetballech je úplně něco jiného než hraní na party. Liší se
hudební selekcí. Streetball je především o rapu, hip hopu, přidružených
žánrech, ale také používám spoustu instrumentálních tracků, samplů a
zvuků, který pouštím ve fázích turnaje, kde chci nechat vyniknout
moderátora Mc Kajaka, nebo při vyhlašování.
To jsou ty největší rozdíly oproti hraní na party. S moderátorem musíme
být maximálně sehraní a neustále hlídám balanc mezi jeho vstupy a muzikou.
Dalo by se říct, že jsem dýdžej i zvukař v jedné osobě. Míchání tracků
mezi zápasy je stejné jako na party v klubu.
Pokud by ses měl vrátit do svojí předloňský první sezony se Streetball manií, tak
co se Ti vybaví jako nejsilnější zážitek a kterej z turnajů sis nejvíc užil,
potažmo měl Tvojí optikou největší grády a fakt to na něm žilo?
Neodehrál jsem sice celou sezonu, proto nemůžu hodnotit celkově všechny turnaje. Největší
grády měl určitě mezinárodní turnaj na Václaváku, co se týká
sportovní stránky a atmosféry zároveň. Všechny týmy byly
našláplý, bylo k vidění hodně skvělých výkonů, které podpořila
výborná atmosféra od diváků. Nicméně mám to na stejno s Labským
streetballovým pohárem v Děčíně, jelikož tady žiju, mám tu spoustu přátel
– a je to prostě srdcová záležitost!
Co Tě dokáže, i když jsi za dýdžejským pultem, během turnajů nejvíc vtáhnout do
děje a strhnout? Jsou to stejně jako u moderátora Mc Kajaka smečařský soutěže?
Jednoznačně. Smečařské soutěže, ale i trojky ve spojení s Kajakovým freestylem rovná se
neskutečná show! (úsměv)
Troufám si tvrdit, že loňský finále dunků na Václaváku v podání dua
Arek Przybylsi – Ivars Rihards Žvigurs bylo ze sportovní stránky asi to nejlepší,
co jsme mohli na Streetball manii vidět. Doufám, že je letos uvidíme znovu.
A když se ještě přeneseme do uplynulýho ročníku, tak v čem byl od toho předloňskýho
odlišnej? Kde vidíš určitej posun?
Určitě šly nahoru sportovní výkony. Spoustu hráčů asi zlákaly poměrně
štědré prize money, a na jejich výkonech to bylo znát. Ale i organizačně to vloni
opravdu šlapalo. Co bych oproti předloňsku vypíchnul, je celková propagace turnajů. Facebook,
web, fotky a hlavně videa, který loni kluci (z Landscape Productions, pozn.) natočili, mají opravdu
vejšku, za to bych jim rád vysekl poklonu.
Jak moc Ti přirostla k srdci rodinná atmosféra, která na našich turnajích panuje
a pochvalují si ji i sami hráči a hráčky?
Musím říct, že se vždycky hrozně těším na další ročník. Ačkoliv jsem
v týmu asi služebně nejmladší, připadá mi to, jako bych tu se všema hrál
už léta – a těším se, až se zase všichni sejdeme na prvních
turnajích.
Pokud se nestane nic neočekávanýho, můžeme se tedy na Tvou show těšit i v letošní
sezoně? A můžeš případně všem slíbit, že si pro ně zase připravíš
parádní show?
Rozhodně si to nenechám ujít a můžu slíbit, že už teď připravuji na
nadcházející ročník nový věci, takže se určitě mají diváci na co
těšit. Aby toho nebylo málo, pozvu si na pár turnajů hosty, moje kolegy dýdžeje, aby
si se mnou zahráli, takže to bude opět hodně zajímavý. (usměje se)
Foto: Jakub Nedbal
