Honzo, s týmem Falcons jste ovládli mužskou kategorii ve VELKÝM finále
Českého streetballového poháru 2018. Jak jste si triumf i celý finále
vychutnali?
Finále na střeše Centra Černý Most jsme si i přes nepřízeň počasí rozhodně
užili a vítězství nás samozřejmě moc potěšilo. Avšak naším
hlavním cílem bylo postoupit na Prague International Streetball Cup a zahrát si na turnaji v
samém centru Prahy a proti týmům ze zahraniční, s nimiž se moc často
neutkáváme.
Kdo v turnajovým pavouku byl nejnepříjemnějším soupeřem?
Nevím, jestli přímo nejnepříjemnější, ale mně osobně se nejvíc líbil
tým Dirty Cooking utvořený kolem Daniela Zacha (Falcons celek Dirty Cooking porazili právě ve
finálovým mači, pozn.). Podle mě o Danovi ve spojení se streetballem ještě dost
uslyšíme.
Jak jste uvedli při představení týmu pro Prague International Streetball Cup, letos Sokolíci
rozdělili síly do dvou týmů. Kdo tohle rozdělení inicioval? Podle výsledků se
Vám evidentně osvědčilo.
Rozdělení týmu Sokolíků vzniklo z toho důvodu, že pár kluků se domluvilo na Labský
streetballový pohár, pár kluků na turnaj do Nového Bydžova a díky
umístěním na jednotlivých turnajích nám vznikla dvě postupová
místa na finále Českého streetballového poháru. Rozhodně to nebyl
žádný plán se před streetballovou sezonou nějak dělit. (usměje se)
Když si letošní sezonu Sokolíků na turnajích Streetball manie zrekapitulujeme, tak…
Labský streetballový pohár = 2. místo. Turnaj v Novém Bydžově = 1.
místo. Finále Českého streetballového poháru = 1. místo (Falcons) +
3. místo (Sokolíci) a Prague International Streetball Cup = Falcons (3. místo). Byla tedy
megaúspěšná. Popiš svým pohledem specifika a náročnost
jednotlivých turnajů.
Na turnaj do Nového Bydžova jsme letos vyrazili už podruhé. Mně se tam moc líbí
atmosféra, která tam během celého dne panuje, a přístup lidí, kteří
turnaj jak pro dospělé, tak hlavně pro děti pořádají. Dobře jsme si zahráli a
obhájili první místo z roku 2017.
Do finálového dne Českého streetballového poháru, jak jsem již naťuknul,
jsme si dali jasný a jediný cíl, a to postup na Prague International Streetball Cup. To se
nám podařilo, a vzhledem k tomu, že letos nebyla konkurence na střeše Centra Černý Most
nikterak vysoká, jsme turnaj také vyhráli.
Prague International Streetball Cup byl jednoznačně nejlepším a obsazením i
nejkvalitnějším turnajem, který jsme letos v rámci Streetball manie odehráli.
Naprosto splnil mé očekávání a do budoucna si přeji jen víc a víc
podobných podniků, protože přesně takové zápasy, které jsme letos na
náměstí Jana Palacha odehráli, mnohdy na hranici svých fyzických sil a
možností, nám do dalších turnajů určitě něco daly!
Měli jste šanci oslavit společně tyhle úspěchy?
Nejpoctivěji jsme oslavili turnaj v Novém Bydžově. (rozesměje se)
Jak jsem zmínil, na Prague International Streetball Cupu 2018 jste skončili na třetím místě.
Je to Tvůj největší úspěch na streetballových hřištích,
jakýho jsi doposud dosáhnul?
Můj největší streetballový úspěch to není, ale třetí místo z Prague
International Streetball Cupu řadím určitě dost vysoko.
V semifinále byl nad Vaše síly v současnosti nejlepší český mančaft
Humpolec Bernard. Jaká byla konfrontace s Ondrou Dygrýnem a spol.? Užil sis tenhle zápas
a bylo vidět, jak velkou kvalitu tahle družina má?
Humpolec Bernard právě zásluhou Ondry Dygrýna je tam, kde je. Je to perfektně sehraný a
poskládaný tým, který za posledních pár let odehrál spoustu velmi
kvalitních zahraničních turnajů, nám v semifinále nedal vůbec žádnou
šanci. Myslím, že letošní sezona byla zatím jejich nejvydařenější
a jsem rád, že jsem se o tom mohl na vlastní kůži přesvědčit a zahrát si proti nim.
V souboji o bronz i prize money 500 eur jste o jediný bod díky úspěšný
šestce v úplným závěru porazili dánskej celek SlamDunk Network. Co se Ti
honilo hlavou a jak jsi prožíval situaci, kdy Tomáš Brůha házel trestnej hod,
jímž nakonec rozhodl?
Co se mi honilo hlavou, už fakt netuším, ale na Tomášův trestný hod, který
házel vlastně už po vypršení času zápasu, jsem se nekoukal. Čekal jsem na reakci
ostatních spoluhráčů, dopadlo to dobře a měl jsem z toho obrovskou radost.
Na Tvůj úspěch a zisk bronzu dohlížel i malý synek Honzík. Těšíš
se, až mu jednou budeš moct vyprávět, jak byl spolu s Tebou na vyhlášení
vítězů u Rudolfina?
Honzík dohlížel na celý turnaj, to je pravda. A díky skvělé práci
Vašeho fotografa Kuby Nedbala mám pár fotek na památku, takže třeba si jednou společně
na turnaj u Rudolfina zavzpomínáme. (usměje se)
Chtěl bys z něj mít v budoucnu taky basketbalistu? Budeš se snažit vést ho ke sportu?
Budu se ho určitě snažit vést ke sportu. Na basketbalu úplně nelpím, ale vzhledem k tomu, že se v
basketbalovém prostředí pohybuje snad od svých tří neděl, je dost
pravděpodobné, že právě tenhle sport mu k srdci přiroste stejně jako přirostl mně.
Foto: Jakub Nedbal/Archiv týmu Falcons
