Romane, s Humpolcem se Vám letos na Prague International Streetball Cupu nepovedlo obhájit loňskej triumf a skončili jste na druhý příčce. Považuješ i tak stříbro za velkej
úspěch?
Vzhledem k okolnostem ano.
Ve finále byl nad Vaše síly ruskej celek Inanomo Moscow. Co v Tvejch očích
rozhodlo a v čem byla největší síla těchto chasníků?
Rozhodlo to, ze nám došly síly. Jestli si dobře pamatuji, tak hned v prvním
zápase se nám zranil Roman Radovskii. Ukázal velkou bojovnost, když i se zraněným
kolenem vyběhl na chvilku do zápasu, aby nám veteránům (rozesměje se) pomohl. Bohužel turnaj
nedohrál a zbytek jsme dohrávali ve třech. Inanomo je kvalitní celek, který se
pohybuje v top dvaceti týmech světa.
Byla podle Tebe obecně kvalita týmů na vyšší úrovni než loni?
Myslím si, že určitě ano – a to je jen dobře.
Kvůli počasí se turnaj neodehrál na Václavském náměstí, ale ve
Sportovní hale Folimanka. Jak Ti tamní hala seděla? Litoval jsi hodně, že se nemohlo
hrát venku, kde by navíc byla bouřlivější divácká kulisa?
Podmínky jsme měli všichni stejné. Hrát na Folimance mi nevadilo, ale venku by to
bylo určitě zábavnější.
V letošní sezoně Váš celek provázely – nejen na Prague International
Streetball Cupu – četný zdravotní problémy, který se nevyhnuly ani Tobě
osobně. Jak moc to v globálu sezonu Humpolce ovlivnilo?
Ovlivnilo nás to výrazně. Z devátého místa světového žebříčku
jsme spadli pod třicátou příčku. V příští sezoně budeme muset znovu bojovat,
abysme se probili do top 30.
Nováčkem v týmu pro letošní sezonu byl Michal Křemen, některý turnaje za
Vás odehrál i Dan Zach. Jak oba dva zapadli a v čem jsou jejich největší
přednosti, jimiž tým obohatili?
Zapadli dobře. Dan je mladý hráč, který má spoustu energie a dokáže ji
přenést na hřiště. Stejně tak Michal, který na hřiště přinášel
především zkušenost a klid. Staronovým hráčem byl taky Jan Kratochvíl,
který nám svou bojovností pomáhal v průběhu sezony.
Oproti loňsku se Vám na turnajích tolik nedařilo. Čemu kromě řady zmíněnejch
zranění to primárně přičítáš
V zásadě to ovlivnila hlavně četnost zranění, kvůli tomu jsme toho spolu moc nenatrénovali
a neodehráli ve stabilní sestavě. Chyběl taky Ondřej Šiška, který měl
klubové povinnosti. 3×3 je olympijský sport, konkurence se zvedá. Pokud vše nefunguje
na sto procent, nemůžeme čekat velké úspěchy.
Už jste se s kapitánem týmu Ondrou Dygrýnem bavili, jestli budete pokračovat i v
příští sezoně? Už víš, v jaký to případně bude sestavě
Pokračovat určitě budeme. Sestava je zatím otevřená.
A co Ty osobně? Máš i nadále motivaci a chuť bojovat na kolbištích turnajů
3×3?
Jasně, basket 3×3 mě baví – a pokud to půjde, budu pokračovat dál.
Foto: Jakub Nedbal