Ženská kategorie na letošním Labském streetballovém poháru sice nebyla co do počtu týmů tak prošpikovaná, i přesto si holky z týmu Bude p*del musely máknout, aby na nejvyšší stupínek vyšplhaly. Dotáhla je na něj jako kapitánka Kristina Michálková, která se v maximálně uvolněným interview rozpovídala o historii Streetball manie, zážitcích posbíranejch za léta na našich kurtech, nejcennějším triumfu na PSLku či největších lákadlech a parádní organizaci (nejen) Labského poháru.
Kristino, s týmem Bude p*del jste ovládly kategorii žen na 25. ročníku Labského streetballového poháru. Jak jste si triumf vychutnaly a užily?
Vzhledem k tomu, že jsme tým utvořily víceméně náhodou (daly jsme se dohromady až na letošní ročník Pražské streetballové ligy, předtím jsme se znaly jen od vidění), žádné velké ambice jsme neměly. O to větší bylo překvapení, když jsme zjistily, že jsou v naší kategorii jen tři týmy, které musíme porazit. V tu chvíli nám bylo jasné, že nic jiného než vítězství nebereme. (usměje se) Klaplo to! (a p*del fakt byla!; opět úsměv)
Jak se Vaše finálový vítězství rodilo? Kterej soupeř v turnajovým pavouku byl nejsilnější a nejnepříjemnější?
Jak už jsem zmínila, v naší kategorii byly dohromady s námi 4 týmy, což pro nás vzhledem k hernímu systému znamenalo jen tři odehrané zápasy. Nejnepříjemnější zápas byl pravděpodobně hned ten první, a to hlavně díky soupeřkám, které se na rozdíl od nás uměly strefit do koše. (smích)
Jak bylo zmíněno, turnaj v Děčíně letos slavil již čtvrtstoletí na tuzemský streetballový scéně. V čem je v Tvejch očích tenhle turnaj specifickej a jedinečnej?
V porovnání s jinými streetballovými turnaji, kde je motivací například finanční výhra, panuje na akcích Streetball manie úplně jiná atmosféra. Jasně, každý chce vyhrát, ale je tu daleko více cítit duch fair play. Toho si cením nejvíc.
Pokud bys měla něco vyzdvihnout, tak co Ti z turnaje nejsilněji utkví v paměti?
Jako první mě napadlo vedro, z něhož měly některé slabší články našeho týmu večer úpal a placené záchody. (rozesměje se)
Ale teď vážně. Klobouk dolů za super organizaci bez zbytečných prodlev a prostojů. Při takovém počtu týmů je skoro až neuvěřitelné, jak hladce vše proběhlo – a za to si organizátoři zaslouží velký dík. Super byla i propojenost se Street Festem. Čerstvě načepované pivní speciály pro nás byly skvělou motivací. (úsměv)
Jak vysoko triumf v Děčíně v dosavadní streetballový kariéře stavíš? Byl to jeden z největších a nejcennějších zářezů?
Určitě máme z vítězství velkou radost, ale ještě větší by byla, kdyby se do kategorie žen přihlásilo více týmů a byla větší konkurence. Takhle jsme si na turnaji přišly poněkud za zenitem a mezi juniorskými kategoriemi skoro až nepatřičně. (smích) Za holky mluvit nemůžu, ale co se turnajů Streetball manie týče, já osobně si nejvíc cením vítězství na jubilejním 10. ročníku Pražské streetballové ligy. To byly časy…
Co bys Labskému poháru popřála do dalších let?
Aby všem, kteří se na organizaci podílí, vydržel elán a nadšení ještě minimálně jednou tak dlouho. Klobouk dolů za to, co děláte pro český streetball. Je super vidět, jak se tato komunita rozrůstá a jak jste za těch skoro 20 let (ježiši, to to letí!), co se já osobně vašich turnajů účastním, posunuli kupředu.
Co příští sezona, můžeme se na účast Vašeho týmu (nejen) v Děčíně znovu těšit?
Tak těšit se samozřejmě můžete. (šibalsky se usměje) A my uděláme všechno pro to, abychom se turnaje zúčastnily. (spokojeně se usměje)
Hraješ stále ještě i pětkovej basket? Pokud ano, tak barvy jakýho týmu hájíš a jaký máte ambice a cíle do nadcházející sezony?
Hraju, respektive hrajeme všechny. Já osobně hraju už jen Pražský přebor za Dolní Počernice. Cílem pro nadcházející sezonu je sejít se na tréninku a alespoň v pěti hráčkách na zápas. (rozesměje se) A taky nespadnout do nižší soutěže. Holky hrají za Aritmu, takže dalším cílem bude porazit Aritmu. (rozhovor uzavře opět s úsměvem na tváři)
Foto: Jakub Nedbal
