Je tu první den novýho kalendářního roku a s ním pokračuje náš seriál rozhovorů s osobnostmi protínajícími se v minulosti nebo současnosti se Streetball manií. Tentokrát do naší zpovědnice usedla Verča Jalamudisová a přiblížila, jaký úkoly na jednotlivejch turnajích má. Kromě funkcionařiny je třeba dodat, že PSLko na Strahově si vyzkoušela i jako aktivní hráčka, což jí dodalo zase nový obzory a otevřelo perspektivu i z druhý strany barikády.

Verčo, jsi už několik let aktivní členkou naší streetový rodiny. Přibliž, v čem přesně spočívá Tvoje funkce a jak bys ji sama definovala?
Na turnajích mě můžete většinou najít ve stanu, kde pomáhám při prezenci a registraci týmů. V průběhu turnaje mám potom na starost trojkařskou a smečařskou soutěž. Na závěr připravujeme medaile a poháry, které si odnáší vítězové. A užívám si být členkou týhle streetový rodiny.

Kromě turnajů Českého streetballového poháru a mezinárodního turnaje Ti velkou časovou kapacitu zabírá práce na Pražské streetballové lize. Jak tam máte s Irčou rozděleny role? A podepsala bys slova, že organizovat ojedinělou dlouhodobou soutěž v tuzemsku je velmi náročný?
Náročný to je, ale rozhodně to stojí za to! Pozitivní ohlasy od hráčů, emoce při zápasech, strahovská atmosféra, fair play a spolupráce s Irčou a Viktorem jsou super a moc si to užívám.

Kolik let už se Streetball manií spolupracuješ? A jak ses vůbec k týhle práci dostala?
Se Streetball manií spolupracuju pátým nebo šestým rokem. Nejdříve jsem jezdila na turnaje do Děčína jako rozhodčí. Později jsem hledala brigádu ke studiu, kdy jsem potkala Irču. Byla to spíš náhoda, že jsme zavedly řeč na basketbal a hnedka jsme se domluvily na spolupráci a zapojení do organizace PSLka, za což jsem moc ráda.

Jak bylo zmíněno, účastníci Tě mohou znát téměř ze všech akcí, který Streetball mania pořádá. Kterej turnaj je Tvým nejoblíbenějším a proč tomu tak je?
Všechny turnaje Streetball manie jsou super, protože je na každém přátelské prostředí. Líbí se mi, že se potkávají hráči všech věkových kategorií. Ti na hřišti si užívají hru a ostatní fandí a zajišťují skvělou atmosféru. Nejradši mám ale PSLko, kde si tuhle parádní atmosféru můžeme vychutnávat skoro dva měsíce v kuse. (usměje se)

Čím je tedy Tvou optikou PSLko jedinečný a specifický? Hráči a hráčky v rozhovorech přiznávají, že se tam z řady důvodů velmi rádi vrací.
Já jsem na PSLku v podstatě nováček. Je zde spousta hráčů i hráček, kteří mají na kontě dvouciferný počet účastí a stále se na další ročníky vrací, což je na Pražské streetballové lize právě to jedinečný a specifický. Každý rok potkáte známé tváře, které proti sobě bojují v zápasech, kde podávají parádní výkony a nedají si nic zadarmo, potom si sednou na pivo a pokecají.

Jaký prožitky a zajímavosti z turnajů Ti utkvěly v paměti? A co se Ti záhy vybaví, když se řekne sousloví Streetball mania?
Vzpomínek a zážitků je hodně. Určitě se mi vybaví loňský finále PSLka, kdy na Strahově bylo dost diváků a pořádně se fandilo. Super byl také Labský pohár v roce 2018, kam bylo přihlášeno přes 60 týmů (nakonec jich dorazilo 63, pozn.) a na nábřeží v Děčíně nebylo skoro místo, kam se hnout.

Labský streetballový pohár v Děčíně loni oslavil čtvrtstoletí na streetballový scéně v ČR. Souhlasíš, že tohle numero už je hodně zavazující? Jaký poselství bys turnaji vyslala do dalších let, aby si udržel zvyšující se úroveň a kvalitu?
Pětadvacet let, to už je pěkná tradice. Do dalších let přeji samozřejmě hodně úspěchů a ať se zde stále hraje ve všech kategoriích a pro zábavu, protože to je pro turnaje Streetball manie specifické.

Pražské streetballové ligy se sama jako hráčka aktivně účastníš. Byla na hráčích a hráčkách znát loni ještě větší chuť a touha zahrát si po dlouhý pauze způsobený pandemií koronaviru?
Určitě. S Irčou jsme dlouho přemýšlely, jestli loňský ročník bude nebo nebude. Jsme moc rády, že se nakonec uskutečnil a překvapilo nás, kolik se přihlásilo týmů. I přes omezení a pauzu šli hráči i hráčky do zápasů naplno – a o to víc si je užívali. Moc si vážíme jejich věrnosti a toho, že si ani loňský ročník nenechali utéct.

Foto: Jakub Nedbal