Pořádná vřava téměř až do závěrečnýho hvizdu – tuhle epickou podívanou letos nabídla kategorie juniorů do osmnácti let na Labském streetballovém poháru. Tým Lopaty vedenej kapitánem Petrem Baštou ve finále skolil nejtěsnějším možným rozdílem 10:9 ekipu Only 3´s. O finálovým mači, ale i turnaji a streetballu obecně plus dalších tématech jsme si s lídrem týmu povídali v poutavým interview.

Petře, jako kapitán jsi dotáhl tým Lopaty k cennýmu triumfu na 26. ročníku Labského streetballového poháru v Děčíně. Co na tažení Vaší ekipy s odstupem zhruba dvou měsíců říkáš? A jak jej zpětně vnímáš?
Určitě to pro nás byl super zážitek – hlavně jsme na turnaj jeli s tím, že si chceme zahrát, protože do té doby se hrát nemohlo, takže vítězství v celé naší kategorii bylo jen příjemné zpestření již tak úžasného turnaje.

Ve finálovým mači jste zdolali tým Only 3´s. Čím jste kluky dokázali nejvíc přehrávat? Jaká zbraň na ně platila?
Já bych úplně neřekl, že jsme kluky nějak dokázali v něčem přehrát. Byl to velice vyrovnaný zápas až do poslední minuty, kde se nám podařilo trefit jednu volnou trojku – a ještě jednu hodně těžkou dvojku o desku, což nás dostalo do vedení, které jsme dokázali udržet až do konce.

Turnaj letos přivítal celkem 53 týmů. Pokud se na něj podíváme z obecný perspektivy – co Tobě osobně se turnaji ve streetovým Woodstocku nejvíc líbí a co Tě na něm zaujalo?
Asi nejvíc se mi na turnaji líbí to, že už má svou tradici a jezdí sem mnoho týmů, které se každý rok s oblibou vracejí, což je určitě zásluhou skvělé organizace od pořadatelů a úžasnou atmosférou turnaje.

Jaký nejsilnější vzpomínky či prožitky z letošního ročníku turnaje pod děčínskou skálou Ti utkvěly v paměti?
Určitě mi nejvíc utkvělo v paměti tvrdě vybojované vítězství ve finále, kdy jsme se utkali snad s tím nejlepším týmem, který jsme si ve finále mohli přát.

Co pro Tebe osobně vlastně street znamená a jak jej vnímáš? Jako určitej způsob životního stylu, zpestření letní přípravy a možnost potkat se po delší době s řadou kámošů?
Pro mě je street takové odreagování, forma zábavy a zároveň nádherná ukázka mých individuálních schopností, které třeba v zápasech použít nemůžu. Každý rok se zde potkám s mnoha lidmi, které mám rád – a to si myslím, že je to nejdůležitější. Spojuje nás to, co nás baví.

Byl tohle první úspěch, kterýho jsi na turnajích Streetball manie dosáhl? Nebo už doma ve sbírce máš uschovanou nějakou medaili z předchozích ročníků?
Rozhodně to nebyl můj první úspěch na Vašich turnajích. Byla to pro mě již čtvrtá medaile, třetí první místo z Děčína a ještě mám ještě jedno druhé místo z „Čerňáku“. Dominik (Masčuch, pozn.) se mnou v Děčíně vyhrál již podruhé a Céďa (Cedric Lilele) mám dojem, že v Děčíně vyhrál poprvé, ale nejsem si jistý. Ale každopádně má pěknou sbírku druhých míst.

Co bys Labskému streetballovému poháru popřál do dalších let?
Popřál bych mu, aby byl pořád tak atraktivní a hlavně, aby se tam všichni stále s chutí vraceli. A taky to, aby se k nám, kteří již v Děčíně párkrát byli, přidali i další basketbaloví nadšenci.

Je to sice předčasný, ale přeci jen – bavili už jste se s klukama, jestli v příští sezoně bude Vaší motivací přijet na sever Čech svůj triumf obhajovat?
Ještě jsme se o tom s klukama nebavili, ale myslím si, že skoro stoprocentně se na příštím ročníku ukážeme.

Foto: Jakub Nedbal