Tým nesoucí velmi interesantní název Vorvaní genitálie letos opanoval kategorii mužů na Labském streetballovém poháru. Prapor týmu nesl jako jeho lídr a kapitán Dan Hušek, jenž v interview hovoří jen v superlativech primárně o samotným turnaji, ale i o trojkovým basketu obecně.
Dane, tým Vorvaní genitálie jsi jako kapitán dotáhl k prvenství v mužský kategorii na 26. ročníku kultovního Labského streetballového poháru. Jak sis Ty osobně triumf vychutnal a jak jej prožíval?
Přímo po finále jsme řešili spíš únavu po celém dni a různé bolístky, ovšem pořádná oslava proběhla večer po návratu do Chomutova, kde jsme slavili hodně dlouho společně i s naším fanklubem. (smích)
Ve finále jste narazili na tým Northern stars. Jak se Vaše výhra proti tomuto soupeři rodila a čím jste kluky nakonec dokázali zlomit? A byl tohle nejtěžší soupeř, na nějž jste v průběhu turnajovýho pavouku narazili?
S kluky z Northern stars jsme se potkali už ve skupině na nejvzdálenějším a nejmenším kurtu – a protože soupeř byl zkušenější a prostorově výraznější než my, tak této výhody dokázal využít a už tam nám dost zatápěl, takže jsme spíše díky štěstí vyhráli o bod.
Věděli jsme tedy, že nás ve finále nečeká nic lehkého. Naštěstí finále probíhalo na hlavním, širším kurtu, který hrál tentokrát do karet spíš nám. Využili jsme naší lepší kondiční připravenosti a zápas dotáhli do vítězného konce, i když nám soupeř rozhodně nedal nic zadarmo.
Podnik v Děčíně se i letos podle ohlasů vydařil a dorazilo na něj dohromady 53 týmů. Jak se turnaj obecně líbil Tobě? Co bys na něm nejvíc vyzdvihl a vypíchnul?
Tento turnaj je podle mě specifický právě svojí tradicí a atmosférou, která musí na každého z účastníků dýchnout. Mně osobně se líbí, že je to jediný turnaj, který má dosah mezi všechny věkové kategorie, zatímco ostatním organizátorům se podle mě moc nedaří zapojovat juniorské a mládežnické týmy. Labský pohár je turnaj, který přivádí mladé hráče a hráčky k basketbalu 3×3, za což organizátorům patří velké díky!
Jaký nejsilnější zážitky a vzpomínky na letošní ročník turnaje pod děčínskou skálou si uchováš v paměti?
Když jsem během zápasu ve skupině s Northern stars narazil do zaparkovaného auta, které se nějak omylem vyskytlo na hracím kurtu. To musím říct, že se mi ještě na žádném jiném turnaji nepodařilo. Až v Děčíně jsem si zahrál pravý pouliční streetball. (rozesměje se)
Když se na streetball/trojkovej basket podíváme celkovou optikou – čím Ti imponuje a je na něm nejzajímavější?
Za mě osobně je basketbal 3×3 úplně jiný sport než klasický pětkový, i když se to laické veřejnosti nemusí zdát. Osobně mám trojkový basketbal rád pro svoji rychlost a fyzičnost. Daleko častěji se v basketu 3×3 stane, že outsider porazí favorita. Velmi často rozhoduje jedna střela, jedna chyba v obraně. Tohle všechno podle mě dělá z trojkovýho basketu hodně atraktivní sport s velkým potenciálem.
Jakej největší sukces na tomhle poli jsi doposud zapsal? Bylo to právě letošní vítězství na Labském poháru v Děčíně?
S Vorvaními genitáliemi objíždíme každoročně hned několik turnajů – letos včetně zahraničních. Pár vítězných turnajů už máme za sebou a strašně nerad bych jednotlivé podniky porovnával. Vážíme si všech vítězství, kterých jsme dosáhli.
Co bys tomuto turnaji popřál do nadcházejících let?
Labskému poháru bych do příštích let popřál dvě věci. Zaprvé, aby Mc Kajag přehodnotil své rozhodnutí a zůstal u tohoto turnaje, protože to sype úplně neskutečně. A druhou věc, co bych Labskému poháru popřál, je, aby se do Děčína vrátilo více týmů do dospělých kategorií a stal se plnohodnotnou alternativou pro Chanci 3×3 Tour. Myslím, že celému českému basketbalu 3×3 by to jenom pomohlo.
Máte s klukama v plánu, že příští rok opět dorazíte a pokusíte se zlatý medaile obhájit?
Na tuto otázku je strašně těžké odpovědět, protože se vždycky kolikrát domlouváme až ze dne na den. Letos jsme dali dohromady tým až večer před turnajem, takže naši účast určitě nevylučuji, ale nerad bych teď sliboval něco, co nemůžu zaručit.
Foto: Jakub Nedbal
