V kolonce nejlepšího střelce i trojkaře Pražské streetballové ligy 2022 svítí jedno a to samý jméno – Honza Srna. Tenhle bombarďák si letos vystřílel hned dvě osobní trofeje, který mu udělali obrovskou radost. Tu mu bohužel trochu kalil bronz, jenž vybojoval se svým týmem Vysyp si písek. A kromě pozitivních věcí v interview zmiňuje i negativnější stránky letošní sezony.
Honzo, stát se nejlepším střelcem a zároveň trojkařem Pražské streetballové ligy 2022, to chce pořádnej kumšt a přesnou ruku. Udělalo Ti velkou radost, když jsi tahle individuální ocenění získal?
Radost mi to určitě udělalo. I přes absenci spousty tradičních účastníků tam samozřejmě konkurence byla. Bohužel se nám Finálový turnaj úplně nevydařil, takže to radost značně snížilo.
Upřímně, čekal jsi obě ocenění, případně alespoň jedno? Nebo to i pro Tebe osobně bylo při vyhlašování velký překvapení?
Stoprocentně jistý jsem si nebyl, ale statistiky jsem párkrát navštívil, takže jsem to tušil.
Někdo právě říká, že osobní statistiky v průběhu soutěže nesleduje, někdo naopak prozradí, že se občas podívá, jak si vede.
Určitě se v průběhu podívám. Speciálně když se daří, tak je příjemné to vidět „potvrzené“. Na druhou stranu počítat pouze body bez nástřelu může být dost zavádějící. Takže to občas používám spíš jako připomínku, že těch střel mohlo být až moc.
Kromě individuálních cen jste s týmem Vysyp si písek vybojovali bronzový placky. I přes tenhle fakt jsi na začátku zmínil, že se Vám Finálový turnaj úplně nevydařil. Takže medaile má spíš hořkosladkej nádech, viď?
Ano, paradoxně to bylo spíš obráceně. Finálový turnaj jsme nezahráli dobře, takže to bylo trošku zklamání nezávisle na umístění.
Pražská streetballová liga se letos nehrála na tradičním místě na strahovskejch kolejích, ale na ZŠ Řeporyje. Jak se Ti tenhle plácek zamlouval? Byla to fajn alternativa?
Pro mě osobně to byla varianta blíž k domovu, takže mi to nevadilo. Bohužel jsem byl v menšině, takže lokalita ideální pro PSLko to rozhodně není. Na druhou stranu samotné hřiště, i přes horší povrch, bylo alespoň prostorné, což by na tradiční Finálový turnaj s plným osazenstvem bylo ideální.
Byl letošní ročník PSLka v něčem specifickej, jedinečnej a zajímavej? Je něco, co bys rád vypíchnul?
Určitě to byl unikátní ročník ve spoustě ohledů. Rozhodně si cením snahy organizátorů ročník uskutečnit i přes nemožnost hrát na Strahově. Z negativnějšího pohledu bych vypíchnul nedostatek komunikace. Naprosto si uvědomuji, že do poslední chvíle se ještě nevědělo, jestli a kde se vůbec bude hrát. Nicméně účastníci bez patřičné komunikace tenhle detail nemají a nemohou tudíž vědět, co se vlastně děje. Pak následuje zával otázek a výsledek je nakonec frustrace na obou stranách, což je škoda.
Vydržela – i přes avizovanou změnu místa konání – atmosféra, duch a kouzlo, který si hráči i hráčky každoročně pochvalujou a vyzdvihujou?
Bohužel ne. U nás v týmu byl přístup dost podobný jako každý rok. Rádi se sejdeme, zahrajeme si a sedneme si na pivo – hospoda u hřiště byla určitě pozitivním aspektem letošního ročníku. U ostatních týmů obou kategorií ale bylo vidět, že to není ideální a tu tradiční atmosféru a požitek ze hry to postrádá. Samozřejmě to nemuselo být zaviněno přímo lokalitou, ale spíš počtem zúčastněných týmů.
Jak jste si s ostatními užili afterparty?
Nic konkrétního jsme nezapíjeli, ale příjemně jsme si poseděli.
Foto: Jakub Nedbal
