Kategorie Kadeti U16 měla letos ve Finále Českého streetballového poháru jasný krále v podobě týmu 3×3 Vlci. Kluci si finálovou účast vybojovali na kvalifikační zastávce ve Žďáru nad Sázavou, kde dokonce kvůli minimu přihlášenejch týmů startovali v mužský kategorii. Možná i tahle zkušenost jim nakonec pomohla k tomu, že svou kategorii v Praze tak suverénně ovládli.
Davide, s týmem 3×3 Vlci jste opanovali kategorii Kadeti U16 ve Finále Českého streetballového poháru 2022 v Praze. Popiš, jakej to byl pocit stát se mistrem České republiky?
Bylo to něco, co nikdo z nás nečekal. Neskutečný pocit a vzpomínky. Do Prahy jsme totiž odjížděli brzy ráno a pouze ve třech hráčích.
Co Ti po finálovým mači jako první blesklo hlavou? Zkus vystihnout svoje pocity, dojmy, prožitky.
Myslím, že v tu chvíli to bylo něco ve stylu: „To není možný, my jsme to fakt zvládli“. Hnedka potom jsme se s klukama začali smát, radovat se a užívat si toho slastnýho pocitu.
Čím jste svýho soupeře, tým Savage squad, ve finále nejvíc přehrávali? Co byly hlavní klíče k Vašemu vítězství?
Myslím, že to bylo hlavně tím, jak moc dobře se v týmu známe. Dokázali jsme spolu mluvit, a to jak v obraně, tak i v útoku. Ale klíčem byla rozhodně naše obrana.
Jak sis užíval atmosféru, která při pohárovým finále na „Čerňáku“ panovala?
To bylo něco neuvěřitelného! Všichni se smáli a bylo to úplně něco jiného než nějaký normální basketbalový turnaj. Moc jsem si to užil a doufám, že příští rok se tam zase objevíme.
A obecně se Ti turnaj i lokalita, kde se koná, zamlouvala? Řada hráčů i hráček přiznala, že byli nadšení, ale drtilo je a nepříjemný bylo ukrutný vedro, který v danou neděli bylo.
Vedro bylo opravdu velké, ale naštěstí jsme se s tím dobře vypořádali. Jinak lokalita za mě super a turnaj ještě lepší. Potkal jsem spoustu lidí, které znám z ligy, což bylo taky moc fajn.
Je něco, co se Ti z pohárovýho finále nejsilněji zarylo pod kůži? Dokázal bys vypíchnout nějakou situaci, moment či prožitek?
Byl to náš první zápas, kde jsme ještě nebyli rozhýbaní a kluci z druhého týmu už měli první zápas za sebou. Celou dobu jsme s nimi hráli vyrovnaný zápas – a najednou bylo 10 vteřin do konce a my prohrávali o jeden bod. Zrovna v tu chvíli jsem dostal přihrávku za trojku a zkusil vystřelit – a ono to tam padlo. To byl asi ten nejlepší prožitek z celého turnaje, protože tenhle zápas nám potvrdil, že máme šanci na pěkný výsledek.
Do Finále jste se s klukama probojovali z kvalifikační zastávky ve Žďáru nad Sázavou. Jak se na tomhle turnaje Váš triumf rodil?
Ve Žďáru se bohužel sešla jen dvě družstva. Byli jsme zklamaní, že si nezahrajeme, tak jsme si zkusili kategorii mužů, kde jsme obsadili – za mě pěkné – 3. místo.
I když srovnání bude tím pádem složitější, bylo tedy obecně výrazně těžší uspět v celostátní konkurenci v Praze? Byla tam kvalita týmů o poznání větší?
Týmy v Praze byly na velmi vysoké úrovni, ale s tím jsme už dopředu počítali, takže to pro nás bylo o poznání těžší. Ale snažili jsme se hrát, jak nejlépe umíme, a ono to nakonec vyšlo.
Odměnili jste se nějak s klukama z týmu za triumf? Třeba nějakým dobrým jídlem?
Po turnaji jsme byli rádi, že jsme mohli sednout do auta a odjet domů. Ale ta cesta, kdy jsme si teprve začali uvědomovat, co jsme dokázali, byla úžasná. Cele dvě hodiny jsme si neustále přehrávali okamžiky z turnaje.
Foto: Jakub Nedbal
