Po druhý příčce na sobotním pražským kvalifikačním kole rozjeli Sokolíci v neděli svou stíhací jízdu za zlatem již od úvodního zápasu – a nakonec je touha zvítězit dovedla až vytouženýho cíle. K němu tuhle známou partu dotáhl Tomáš Stibor, jenž usedl do naší zpovědnice a s nadšením (nejen) o finálovým dni zevrubně povyprávěl.

Tomáši, tým Sokolíků jsi jako kapitán dotáhl k triumfu ve finále Českého streetballového poháru 2023. Cítil jsi po skončení finálovýho duelu velkou úlevu a radost zároveň?
Rozhodně. Tým Sokolíků se turnajů Streetball manie zúčastňuje již dlouhá léta. Jde o parádní akci, která si oproti jiným turnajům podržela ryze streetballový punc – hraje se venku, na betonu, s řetízkovými síťkami a hra je tvrdá. A jelikož již nejsme nejmladší, tak nás pohyb na betonu trochu bolí, na druhou stranu nám ale vyhovuje kontaktní hra, při níž můžeme využít nabyté zkušenosti i kila.

Spousta hráčů ze Sokola Pražského navíc turnaje navštěvuje od útlého věku, což je dokladem toho, o jak významnou akci se jedná – pohodová atmosféra, několik generací baskeťáků a organizátoři, kteří turnaje pořádají z lásky ke sportu, ne k mamonu. Vítězství je tak pro nás bonusem na skvěle prožitém víkendu.

Hádám, že po dvou dnech úmornýho vedra na „Čerňáku“ se dostavila i značná únava. Je to tak? Bylo hodně náročný v takový výhni ještě sportovat a hrát zápasy?
Bylo to náročné, zejména v sobotu, kdy teplota dosahovala vysoko nad 30 stupňů. V tu chvíli jsme si přáli, abychom střídali hokejově, ale nakonec jsme to zvládli. Mimo vysoké teploty nás samozřejmě trápilo i zatuhnutí během proluk mezi zápasy, nicméně harmonogram rychle odsýpal, a tak jsme byli schopní udržet nastavené tempo až do konce.

Na sobotním pražském kvalifikačním kole jste skončili na druhý příčce. Měl jsi s klukama o to větší motivaci to v neděli rozbalit naplno a finále opanovat?
Motivaci jsme každopádně měli, ale osobně jsem finále nevyhlížel, soustředil jsem se vždy na nejbližší zápas. Specifické streetballové podmínky totiž umožňují, aby kdokoli porazil kohokoli, a tak je potřeba být neustále koncentrován. Systém „všichni proti všem“ byl nadto nemilosrdný, jediná prohra znamenala rozloučení se s prvním místem. Tím pádem jsme se spoluhráči zvolili sofistikovanou strategii a před každým zápasem jsme si řekli, že vyhrajeme. A ono to kupodivu fungovalo.

Jak moc Vám k nedělnímu triumfu pomohla i přítomnost ostřílenýho ex-ligisty Ondry Kohouta, jehož zkušenosti a přehled byly hlavně pod košem hodně cítit?
Ondru jsme kontaktovali až po zranění našeho spoluhráče Štěpána Brixe, který vinou bolesti zad nemohl nastoupit. Jako náhradník Ondra docela ušel, možná ho přibereme i příště. (smích)

Když si rozebereme nedělní rozhodující finálovej duel proti Balkan Boys, tak v čem jste soupeře přehrávali a jaký byly rozhodující klíče k Vašemu triumfu?
Troufám si říct, že jsme byli rychlejší a obecně atletičtější. Věděli jsme, že se soupeři vyznačují dobrou střelbou a důrazným stylem hry, takže jsme se přizpůsobili a protihráčům jsme nátlakovou obranou maximálně znepříjemňovali střelbu za obloukem. Dařilo se nám přehrávat soupeře 1 na 1, což bylo klíčové pro vydobytí si pohodlného náskoku, který jsme v průběhu hry ještě navýšili.

Kolik triumfů jsi Ty osobně historicky na turnajích Streetball manie již vybojoval?
Několik medailí jsem nasbíral s kluky ze Sokola jako žák, z nedávné doby pak jde o 2. a 1. místo z Labského streetballového poháru, poprvé se Sokolíky, poté se spoluhráči z Liberce. Na celorepublikovém finále jsme coby Sokolíci byli třetí a letos první. Před pár lety jsme se taky zúčastnili Prague International Streetball Cupu (mezinárodního turnaje, pozn.) před Rudolfinem.

Odměnili jste se nějak s klukama za finálovej triumf, například dobrou večeří nebo pivkem?
Bohužel na to nebyl čas, jelikož nám den nato začala týmová příprava. Sobotní a nedělní turnaj nám byl tak alespoň útěchou, že na tom nejsme zase až tak bídně s kondicí.

Už jsme to naťukli. Co je tedy pro Tebe osobně největším lákadlem na turnajích Streetball manie?
Samozřejmě dobré streetballové zápasy. Kromě sportu samotného jde ale také o setkání s basketbalovou komunitou. Na turnaji potkávám ostřílené matadory, vrstevníky i nadějné mladé pušky. Jako hráč a současně trenér mládeže mám upřímnou radost, když vidím, že mají mladé generace možnost poměřovat se i v létě a přitom si vytvořit nezapomenutelné zážitky. Streetball mania beze zbytku naplňuje přísloví, že sport spojuje.

Streetball mania letos taky slaví již 28. výročí fungování na tuzemský streetballový scéně. Co jí přeješ do let následujících? A můžeme se na Tebe těšit i v nadcházející sezoně?
Turnajům Streetball manie přeji, aby nepřetržitě pokračovaly minimálně dalších 28 let. Streetballových událostí, kam hráči jezdí nejen kvůli hře, ale stejně tak kvůli osobnímu vztahu k akci a lidem okolo ní, je bohužel poskrovnu. A tak je potřeba si je hýčkat a podporovat je alespoň účastí. Se Streetball manií jsem vyrostl a doufám, že s ní i zestárnu.

Příští rok určitě dorazíme. Je otázka, v jaké sestavě se sejdeme, každopádně si obhajobu nenecháme ujít.

Foto: Jakub Nedbal