Kluci z týmu Old Slaný letos zvítězili v exponovaný kategorii chlapů na Labském streetballovém poháru. V dechberoucí podívaný ve finálovým klání porazili kluky z týmu BK Chabý Destiláty a pověsili si na krk zlatý medaile. Díky triumfu si taky vybojovali místenku do pohárovýho finále v Praze, kde skončili na třetí příčce. O tom, jak s tímto umístěním byli v týmu spokojený, o zákrutách Labského poháru i nepřebernejch zkušenostech jednoho z nejstarších týmů na našich turnajích, jsme si v interview povídali s kapitánem týmu Lukášem Lavičkou.
Lukáši, s týmem Old Slaný jste letos kralovali v mužský kategorii na Labském streetballovém poháru v Děčíně. Byl to hodně fajnovej pocit opanovat tenhle legendární turnaj?
Na tento turnaj jezdíme už od mládežnických kategorií a má pro nás neskutečný kouzlo. Pocit to byl parádní, nikdy jsme tu nevyhráli, máme jen nějaká druhá až čtvrtá místa. (smích) Letošní triumf je ještě o to lepší, že už to spíš bereme tak, že jsme jeden z nejstarších týmů – možná úplně nejstarší – a jedeme si užít hezký sportovní den u vody s fajn lidmi.
Kdy v průběhu turnaje jsi začal cítit, že by to mohlo klapnout? Vyvíjel se pro Vás turnaj již od začátku tím správným směrem?
Tím, že už nám trochu déle trvá, než se pořádně rozhýbeme a dostaneme do pohody, jsme měli hodně vyrovnané zápasy už ve skupině. A jsme vlastně rádi, že jsme postoupili – sice bez porážky, ale dvakrát jsme vyhráli o bod.
Tím jsme za nás měli vlastně splněno a zbytek vyřazovacích zápasů už jsme si užívali – a měli jsme naše zápasy vždy pod kontrolou.
Finálový klání bylo celkem vyhecovaný a padlo i několik trash talkingů, ale po utkání jste si všichni podali ruce a bylo to v pohodě. Vnímal jsi to stejně? A jaký byly klíče k finálovýmu vítězství?
Jasně že vnímali, proti nám nastoupili mladý nabušený kluci, kteří basketem/streetballem žijou… Od začátku to bylo hodně tvrdý a vyhecovaný, do toho pár sporných momentů a už si nějaké to peprnější slovo s protihráčem prostě řekneš. To k tomu patří, ale po zápase si podáš ruku a můžete spolu jít na pivko.
Klíč k úspěchu? Jednoznačně zkušenosti, kluci byli zhruba o 15 let mladší – a přesně si pamatujeme sebe před patnácti lety, že proti starším chlapům se nám nikdy nehrálo dobře.
Od ballerů a ballerek každoročně slýcháme, že turnaj pod děčínskou skálou patří k top turnajům v republice. S tím tedy souhlasíš? V čem dalším podle Tebe tkví jeho jedinečnost?
Na to už jsem trochu odpověděl v první otázce, turnaj v Děčíně je pro nás jeden z nejhezčích. Jezdíme sem přes 20 let, hraješ u vody v pěkném prostředí a vždy přijde i dost diváků. My si uděláme hezký víkend s rodinami a do toho se ještě trochu hejbnem. (usměje se) Značka ideál!
Tím pádem je tedy víc než reálný, že Vás příští rok v Děčíně na turnaji znovu uvidíme. Hádám správně?
Samozřejmě, jak jsem psal, tenhle turnaj si necháme málokdy ujít a těšíme se sem.
Díky triumfu na Labském poháru jste se kvalifikovali i na celostátní finále do Prahy na „Čerňáku“, kde jste skončili na třetí příčce. Bereš zisk bronzu jednoznačně jako úspěch?
Kdyby nám někdo řekl, že budeme na celostátním finále na třetím místě, bereme to hned a jsme spokojení. Teď po turnaji víme, že 2. místo nebylo úplně tak daleko a měli jsme na to.
Čím bylo finále Tvým pohledem specifický a odlišný právě proti Děčínu? Byla znát i větší konkurence týmů z celý republiky?
Specifický a jiný bylo určitě v herním systému každý s každým, než jsme se rozkoukali, tak jsme dvakrát těsně prohráli – a věděli jsme, že už musíme jen vyhrávat, pokud chceme být na bedně. Asi nám více vyhovují vyřazovací, vyhecované zápasy, kde i divák vidí, že se „o něco“ hraje a prostě musíš – mám na mysli čtvrtfinále, semifinále a finále…
Jak jste si s klukama užili a oslavili výhru v Děčíně, případně bronz z finále v Praze?
My jsme si užívali celý den na turnajích, potom vždy rádi zajdeme na pivko a dobrou véču. Tam si popovídáme o tom, co se povedlo či nepovedlo – a ty emoce ze sebe ještě trošku dostaneme. (usměje se)
Streetball mania letos slaví již 28. výročí fungování na tuzemský streetballový scéně a stala se průkopníkem turnajů pod širým nebem. Co bys jí do dalších let popřál?
Ať pokračuje v tom, jak to dělá, protože všichni víme, že to dělá dobře – a je to pořád ještě ten klasický streetball, jaký to má být, co dělají fajn lidi pro radost!
Foto: Jakub Nedbal
