Stát čtyřikrát v řadě na trojkařským trůnu, to už si žádá mimořádně přesnou (pozlacenou) ruku a pořádnej um. Přesně tenhle popis sedí ke Karolíně Kuthanové, která navíc se svou družinou Morgans loni stanula na nejvyšším stupínku i v týmový soutěži. O individuálním i týmovým triumfu, změně místa konání Pražské streetballové ligy, novejch rekrutech či přání do dalších sezon jsme si povídali v našem novoročním interview.

Karolíno, počtvrtý v řadě ses loni stala nejlepší trojkařkou Pražské streetballové ligy (PSLka). Jak Ti to v uších zní?
Určitě je to hezký pocit, ale furt si stojím za tím, že je to náhoda – a taky tomu pomohla stoprocentní účast. (smích)

Předloni jsi po třetím triumfu za sebou říkala, že nějak nechápeš, jak se to vždycky povede. Letos tomu tedy rozumíš trochu víc? Cítila jste třeba už v průběhu soutěže, že by to mohlo opět klapnout?
Vůbec ne, vnímám to pořád stejně. Holky byly v závěsu za mnou a bylo to jen o štěstí, komu tam ta rozhodující padne.

Kromě individuální trofeje jste s týmem Morgans vybojovaly zlatý placky i v kategorii žen. Tuplovaná radost musela potěšit o víc, je to tak?
Je to týmový sport, takže samozřejmě z výhry celého PSLka máme největší radost. Taky už bylo načase, hrajeme to už nějaký pátek…

Jak se Váš triumf s holkama rodil? Popiš, jak se cesta za titulem vyvíjela a kterej zápas na Finálovém turnaji byl loni nejnáročnější.
Cestu za titulem? Takže už od roku 2010, kdy jsme poprvé hrály PSLko? Nebo teda aspoň holky, já se přidala později. Ne, ale vážně… Na letošní ročník se nám podařilo scházet se často téměř v plné sestavě a bylo to hodně znát. To se podařilo i na finále a nakonec se to všechno podařilo – i přes to, že ve finálovém turnaji hrála Péťa Reisingerová, kdysi nejlepší střelkyně nejvyšší ligy a taky maminka mé bývalé spoluhráčky Julči. Byl to zážitek si proti ní zase zahrát. (úsměv)

PSLko se loni vrátilo na žižkovskou Pražačku, do míst, kde celá jeho pouť před dvěma desítkami let započala. Jak se Tobě osobně tohle místo zamlouvalo?
Je to super místo, které má specifickou atmosféru. I když měl Strahov něco do sebe, Pražačka za mě asi vede, a to i proto, že to mám o něco blíž.

Událo se loni v průběhu celý sezony PSLka něco ojedinělýho, nečekanýho nebo zajímavýho, co bys ráda vypíchla a silně se Ti to zarylo do paměti a vzpomínek?
Kromě setkání se s lidmi, se kterými se člověk celý rok nevidí, to byl asi nájezd Šindyho, který vzbudil pozornost snad všech v hledišti. To byl nepopsatelný zážitek, na který jsem si i po té době vzpomněla. (usměje se)

Bylo i zásluhou změny místa konání oproti předloňskejm Řeporyjím cítit, že si to všichni užívali na maximum a soutěž získala nový grády a náboj?
Oproti předloňskému ročníku bylo loni PSLko zase o něco víc obsazené a tím zajímavější. Loni jsem dokonce viděla i nové tváře, což je super. A musím pochválit nové pojetí sociálních sítí, vypadá to moc pěkně. (opět úsměv)

Pražská streetballová liga v letošní sezoně slaví již 20. výročí. Co bys jí popřála do dalších sezon? A je reálný, že Vás s holkama opět uvidíme na značkách?
Já doufám, že to reálné je a ideálně v podobné sestavě. Do dalších sezon bych jí popřála ještě pár takových jubileí, spoustu nových účastníků a další povedené zimní turnaje (letos byly znovu obnoveny indoor turnaje Pražské streetballové ligy, pozn.).

Foto: Jakub Pláteník