Hvězdnou porotu smečařský soutěže Slam Dunk Contest na jubilejním 30. ročníku Labského streetballového poháru v Děčíně jako čtvrtej člen doplní Jakub Skála. V rozhovoru se tenhle dunkerskej bombarďák rozpovídal o provopočátcích Streetball manie, jejím rozvoji, posunu samotnejch účastníků smečařskejch soutěží či roli za dýdžejským pultem.
Jakube, při letošním jubilejním 30. ročníku Labského streetballového poháru v Děčíně budeš součástí hvězdný poroty při smečařský soutěži. Jak moc se na to těšíš? Hodně si vážíš toho, že jsi brán jako jedna z legend Streetball manie?
Tak s tou legendou jsi mě pobavil. Určitě mi udělalo radost, když se mi Igor (Bayer, prezident České streetballové federace, pozn.) ozval s nabídkou, abych byl součástí poroty na letošním ročníku. Těším se, že uvidím spektakulární show – a hlavně, že uvidím obrovský posun v kreativitě a atletičnosti v porovnání s prehistorickými smečemi z mojí éry.
Co sis vůbec jako první pomyslel a jaká byla Tvoje reakce, když Tě tedy Igor Bayer oslovil?
S Igorem se známe už víc než čtvrtstoletí a jsme více či méně v kontaktu po celou tu dobu. Takže první, co mě napadlo, je, že se zase konečně po nějaké té době uvidím s přítelem, kterého bych, nebýt Streetball manie, neznal.
Třicet let, to už je i v lidským životě pořádná porce. Vnímáš to stejně? Je i podle Tebe nejdůležitějším faktorem dlouhověkosti Streetball manie právě práce Igora Bayera, jenž tuto značku buduje již od roku 1996?
Určitě, za třicet let se toho v našich životech uděje hodně. Dobrého a bohužel i zlého. Streetball mania patří díky bohu k těm hezkým zážitkům. Myslím, že každý, kdo si v rámci Českého streetballového poháru zahrál, by to jen potvrdil. Teď, když vidím datum vzniku, tak je to stejný rok, kdy jsem maturoval. (usměje se)
Jaký nejsilnější zážitky a vzpomínky máš se Streetball manií spjatý?
Zážitků bylo spousty, některé asi radši dál zůstanou v režimu utajení. Pro nás a naši partu byla Streetball mania vždy spjata s celovíkendovým výjezdem. Do Děčína jsme přijížděli vždycky v pátek vlakem, přespali, kde se dalo (třeba u Igora, v tělocvičně, nebo třeba jen na hřišti pod širákem) a ráno byli připraveni na turnaj. Perfektně jsme si zahráli, večer navštívili afterparty a pak se zase jelo vlakem domů. Prostě klasika, co se stalo na Streetball manii, zůstalo na Streetball manii.
Mám správný informace, že jsi byl úplně prvním smečařem na našich turnajích?
Tak na tohle se musíš zeptat Igora, ale asi by to tak nějak odpovídalo. A jestli ne prvním, tak jedním z prvních. Nějaké ty smečařské tituly tam na konci 90. let byly. To zní hrozně. (rozesměje se)
Dokážeš spočítat, kolikrát jsi smečařský klání na našich turnajích vyhrál?
To bohužel nedokážu. Ale myslím, že dvakrát nebo třikrát to bylo.
Kterýho z těchto triumfů si nejvíc ceníš a kdo byl Tvým nejsilnějším sokem, s nímž sis to rozdal opravdu na krev a vymačkal ze sebe maximum?
Určitě je to soutěž, kdy jsem při jednom dunku prohodil míč pod nohou, z něhož vznikla pro mě a Igora dnes již ikonická fotka, kterou má dodnes v kanceláři. Soupeřů bylo spoustu, ať už ligových hráčů, nebo jen z řad milovníků basketu a streetballu. A soupeři? Zmíním hodně jmen – Křemen, Vozubele, Turek a další…
Jak bys vyhecoval smečaře, aby se pořádně kousli a na 30. ročníku turnaje ve streetballovým Woodstocku to rozjeli s maximální pompou?
Ani si nemyslím, že kluci budou potřeba hecovat. Slam Dunk Contest je hec sám o sobě. To na tom všichni milujeme, ten okamžik před dunkem, kdy jediné, na co myslíš, je ta smeč. Jen doufám, že to nebude jako v NBA, kdy se to poslední roky zachraňuje zajišťovací smečí nízké obtížnosti. Já doufám, že uvidíme něco, co zatím nikdo v soutěži neudělal.
Od Igora Bayera také vím, že jsi na několika našich turnajích působil i v roli dýdžeje. Jak na tuhle funkci vzpomínáš a jak sis ji užíval? Byl super pocit vidět, když dobře zvolená muzika atmosféru turnaje ještě podtrhne?
Je pravda, že když už jsme se na turnajích motali jako hráči, chyběla nám k tomu taková ta pohoda a hudební doprovod, který člověk znal z amerických filmů o streetballu a basketbalu všeobecně. S jedním z kamarádů jsme se věnovali jak samotné tvorbě, tak i dýdžejství – a tak slovo dalo slovo a začali jsme turnaje doprovázet i po hudební stránce.
Abych pravdu řekl, nedrželi jsme se žádných trendů a prostě pouštěli to, co nám v tu dobu přišlo „hyped up“ – a hlavně to, co se nám líbilo. Za tím účelem jsme si udělali i několik mixtapů. Pamatuju si, že jsem to pak jednou všechno, snad včetně mixáku a CD, předal Igorovi. A kde to je dnes, ví jen Bůh. (usměje se)
Co bys Streetball manii popřál do dalších let?
Protože znám Igora, vím, jaký je, tak minimálně dalších 30 let. Přeju také dobré počasí, spoustu týmů, velkou zábavu a fér hru. V neposlední řadě pak ideálně bez jakýchkoliv zranění. Prostě super turnaj, jakými se Streetball mania posledních 30 let pyšní.
Foto: Archiv Jakuba Skály
