Basketbalovou dlouhověkost má v sobě zakořeněnou a předvádí ji i na turnajích Streetball manie. Řeč je o Michalu Šlamborovi, jehož na našich turnajích můžete vídat již dlouhý roky a je s nimi bytostně spjatej. Svoje nasbíraný zkušenosti nyní předává synu Filipovi, jehož touží výhledově vyzvat na „rodinnej souboj“. O týhle výzvě, samotným třicátým ročníku turnaje pod děčínskou skálou či top novým partnerovi Pumě se rozpovídal v poutavým interview.
Michale, tým Big problem jsi jako kapitán dotáhl k triumfu v kategorii mužů na jubilejním 30. ročníku Labského streetballového poháru. Cítil jsi po finálovým klání velkou hrdost?
Třicátý ročník se povedl se vším všudy a vítězství byla už jen třešnička na dortu. Cítili jsme obrovskou hrdost, protože jsme turnaj v kategorii mužů ještě nevyhráli. Dosud jsme byli myslím dvakrát pouze bronzoví.
Před třemi lety jsi v rozhovoru pro náš web přiznal, že na Streetball manii jsi vyrůstal. Takže se dá s nadsázkou říct, že jsi dorostl až do nejcennějšího triumfu, že?
S hodně velkou nadsázkou asi ano – s mými 170 centimetry výšky. (smích) Byl jsem i na prvním streetballu v Děčíně jako minižák za Nový Bor. A dodnes si pamatuju vyhrocené finále proti Varnsdorfu.
Také jsi zmínil, že nejlákavějšími věcmi jsou atmosféra a prostředí turnaje. Podepisuješ, že letos měl turnaj znovu neuvěřitelný grády a náboj, a to i díky Tvýmu kamarádovi, moderátorovi Mc Kajagovi?
Určitě ano! Mc Kajag je třída a oproti Černému Mostu se to nedalo vůbec srovnat. Turnaj byl opět super. (usměje se) Věci od Vašeho novýho partnera Pumy byly bomba. Na první game jsem si půjčil nový model bot – a musím uznat, že jejich vývojáři udělali veliký krok vpřed.
Dařilo se Vám s týmem turnajovým pavoukem procházet hladce? A kdy sis začal říkat – ano, tentokrát by to mohlo klapnout a cinknout nejcennějším kovem?
Úplně hladce určitě ne. V semifinále jsme vyhráli až v prodloužení, a to zásluhou mojí náhodný trojky. A ve finále nám myslím pomohlo mokré hřiště, přeci jen v našem týmu jsme tři čtyřicátníci. Takže už ten pohyb není takový.
Oslavili jste nějak s klukama z týmu Váš triumf?
Oslavili jsme to až následující den lehkou grilovačkou.
Tvůj syn Filip obsadil s týmem Sudetský mazánci druhou příčku v kategorii kadetů do 16 let. Měl jsi šanci sledovat většinu jeho zápasů? Zněla od Tebe směrem k němu po turnaji slova chvály, nebo jsi byl i kritickej?
Bohužel, většinou jsme hráli ve stejným kole jako kluci. Viděl jsem jeden zápas, který kluci hladce vyhráli. Po turnaji jsem ho samozřejmě chválil. A jsem rád, že je do toho zapálený jako já, když jsme byl mladý.
Jak bylo zmíněno, turnaj v Mekce streetballu letos oslavil kulatiny. Co bys Labskému streetballovému poháru popřál do dalších let?
Určitě obrovský klobouček celému organizačnímu týmu v čele s Igorem (Bayerem, prezidentem České streetballové federace, pozn.) Je super, ze to zvládají dělat tak dlouho, a doufám, že to ještě dlouho dělat budou! Popřál bych jim hodně úsilí do budoucna. Labský streetballový pohár je srdeční záležitost pro celý Děčín.
Když Ti zdraví vydrží a všechno bude v pohodě, můžeme se na Váš tým těšit na turnaji i v příštím roce?
Stoprocentně. Chtěl bych dát ještě minimálně dva turnaje a rozloučit se vítězstvím proti týmu mého syna, až bude v kategorii mužů.
Foto: Jakub Nedbal
