Velmi sledovanou kategorii žen letos v celostátním finále na střeše Centra Černý Most v Praze opanoval letos tým Kontumačně a jdem na pivko. Jako kapitánka holky za triumfem „kočírovala“ Lucie Ceralová, která nyní také usedla do naší zpovědnice. Rozpovídala se o obou podnicích, nejsilnějších zážitcích, nepříjemným zranění spoluhráčky a také začínající sezoně pětkovýho basketu, v němž hájí barvy Brandýsa nad Labem.
Lucie, s týmem Kontumačně a jdem na pivko jste kralovaly ženský kategorii ve Finále Českého streetballového poháru 2025. Pověz, jak se Váš triumf ve finálovým mači proti týmu Pivotky! rodil?
Tým jsme původně složily jen na turnaj v Děčíně, s postupem jsme moc nepočítaly. Na finále do Prahy jsme jely přímo z Hradce Králové, kde jsme byly na festivalu Rock for People, takže jsme úplně vysoké ambice neměly, spíš šlo o to si pro zábavu zahrát. Zábava to byla, dokud se nám nezranila jedna spoluhráčka a my pak místo basketu neřešily, jaká nemocnice je nejblíž a jak ji tam dopravíme. Když nám řekli, že hrajeme finále, mysleli jsme si, že je to vtip.
Jak se Vám dařilo v průběhu finále při cestě za vytouženým triumfem? Byla cesta hodně trnitá, nebo jste naopak proklouzly pavoukem jako nůž máslem?
První zápas byl takový rozjezdový, ten jsme vyhrály s přehledem. Dozvěděly jsme se, že naše soupeřky byly také na festivalu jako my, takže jsme měly stejné podmínky. Druhý i třetí zápas byly vyrovnané, oba dva nám utekly asi o bod nebo dva, jeden dokonce v prodloužení. V tom třetím jsme řešily i zranění Míši Pitrové. V naší skupině se to nějak zamíchalo a nakonec jsme v minitabulce vyšly nejlépe, takže nás čekalo finále. Myslím, že nás soupeřky trochu podcenily, hlavně tím, že jsme hrály už jen ve třech. Nás to naopak nakoplo a dokázaly jsme zápas dotáhnout do vítězného konce.
Jak jsi zmínila, v průběhu turnaje potkalo spoluhráčku Míšu Pitrovou nepříjemný zranění v dolní části těla. Bylo hodně složitý v náročnejch podmínkách odehrát zbytek turnaje ve třech hráčkách?
Zranila se nám Míša, což nám hodně ubralo na centimetrech a síle pod košem. „Píďa“ je strašná bojovnice a dělá všechno pro tým, nejen na hřišti, takže její absence byla znát. Naštěstí jsme ve třech hrály jen dva zápasy, takže síly tam pořád byly. Bylo to samozřejmě dost náročné, hrát na rozpáleném parkovišti v plus třiceti stupních není sranda. O to víc jsem pyšná na holky, že to nevzdaly.
Mimochodem, je už Míša v pořádku a zranění se rychle zahojilo?
„Píďa“ si potrhala vazy v kotníku, takže rekonvalescence byla dlouhá, ale už normálně chodí a za chvíli bude zpátky na hřišti.
Jaký naopak pozitivní zážitky a vzpomínky si z finále, potažmo Labského streetballového poháru v Děčíně odnášíš? Co se Ti nejvíc líbilo a zaujalo Tě?
Rozhodně atmosféra turnaje a komunita, která se kolem turnajů pohybuje. Člověk tam potká lidi, s nimiž se třeba dlouho neviděl, a buď se s nimi baví mezi zápasy, nebo si proti nim i zahraje. Zároveň mám ráda i prostředí, Děčín má lokalitu úplně výbornou, „Čerňák“ zase přiláká lidi. Je hustý být schopný říct – jo, tady na tom parkovišti jsme hrály. Taky bych ráda zmínila doprovodný program, který je pokaždé zajímavý.
Už jsme Labský pohár nakousli. Postup do celostátního finále jste si s holkama zajistily právě tady, když jste skončily druhý za týmem Mirkovo holky. Jak sis tedy celkově turnaj pod děčínskou skálou užila?
Jak jsem zmínila, tak místo, kde se turnaj hraje, je naprosto skvělý. Já jsem z Mostu a v Děčíně jsem strávila několikero prázdnin. Navíc je odtud moje kamarádka, která taky hraje basket a která mě vlastně na Labský pohár před pár lety přivedla. Ani pro moje spoluhráčky to nebyla první účast, všechny to tu znají a rády se vrací. To, že je to skvělá akce, se potvrdilo i letos, přestože nám úplně nevyšlo počasí a některé zápasy jsme hrály v dešti. Ono je pak vlastně super vidět, jak moc lidi ten basket spojuje, bez ohledu na podmínky.
Streetball mania letos oslavila 30. výročí na tuzemský scéně. Co bys jí popřála do dalších sezon?
Ať stále vzkvétá, dozvídá se o ní víc a víc lidí a ať tu je minimálně dalších třicet let!
V nadcházejcí sezoně Chance ŽBL budeš znovu hájit barvy DSK Basketball Brandýs. S jakými ambicemi do sezony Váš klub vstupuje? A máš i Ty osobní přání, co se týká například vytížení?
Teď je určitě nejbližším cílem kvalifikace o Eurocup. Máme za sebou první zápas, který úplně nevyšel podle našich představ, ale ještě není konec (Brandýs v pražské hale Rokytka prohrál 69:81 s maďařským TARR KSC Szekszárd, pozn.). Bylo by skvělé překvapit a hrát takhle kvalitní evropskou soutěž. Osobní přání asi nemám, hlavně chci hrát dobrý basket a být týmu prospěšná tím, co zrovna potřebuje.
Foto: Jakub Nedbal
