V kategorii žákyň do 14 let vybojoval v celostátním finále v hlavním městě zlatý placky tým Air Ballerinas, jejž jako kapitánka vedla Karolína Chovancová. Holky měly v boji o nejvyšší příčku obrovskou motivaci, jelikož jen těsně jim utekla v rozhodujícím mači na Labském streetballovém poháru v Děčíně.
Karolíno, tým Air Ballerinas jsi jako kapitánka dovedla k triumfu na národním finále v Praze na střeše Centra Černý Most. Přibliž, jaký emoce se v Tobě mísily po triumfu ve finálovým utkání?
Určitě šlo o hezké a příjemné pocity z toho, že jsme si celý turnaj užily úplně na maximum. Taky jsem samozřejmě měla radost z toho, že alespoň ve finále se nám podařilo vyhrát zlato, když nám o pár bodíků uteklo v Děčíně. Ale ze všeho nejvíc to byly hlavně pocity neskutečné hrdosti a vděku – primárně mým spoluhráčkám, bez nichž by to nebylo ono.
V rozhodujícím finálovým mači jste s holkama setnuly tým Sadské vosy. V čem jste byly lepší než děvčata ze soupeřova týmu? Čím jste je dokázaly přehrát?
Řekla bych, že hlavně týmovostí, naší podporou a také tím, jak jsme držely při sobě. Určitě šlo i o dobrou komunikaci na hřišti a kvalitní řešení situací jak v útoku, tak hlavně v obraně.
Přišla od rodičů či někoho z blízkých odměna za úspěšně zvládnutý finále?
Myslím, že největší odměnou bylo hlavně to, jak nám všichni drželi palce a mysleli na nás – a to jak zpoza kurtu, tak z domova. Každopádně odměny přicházely tak nějak průběžně během celého turnaje.
Když se ohlídneš za celým finálovým dnem, co Ti z něj nejsilněji utkvělo v paměti? A co se Ti na turnaji nejvíc líbilo?
Nejradši vzpomínám na moment, kdy jsme si s holkama šly pro zasloužené první místo a naše kamarádky ze starší kategorie fandily a tleskaly tak hlasitě, že jsem pomalu nic jiného neslyšela. Další vzpomínkou je třeba to, jak všichni vyslovovali naše týmové jméno špatně nebo jinak. Někdy jsme nevěděly, jestli hrajeme my, nebo má někdo podobné jméno. Celkově se mi na turnaji nejvíc líbila jeho atmosféra.
Už jsme to nakousli. Do finále jste se s holkama probojovaly z kvalifikace v Děčíně, kde jste ve svý kategorii obsadily těsně druhou příčku. Jak sis turnaj pod děčínskou skálou užila?
V Děčíně jsme se dobře bavily, ke konci nám uteklo první místo o pár bodů – hlavně proto, že už jsme byly unavené tím, že nám chyběla jedna hráčka – a hrály jsme tak v oslabené sestavě ve třech. Z toho nám na konci bylo trochu smutno, tak jsme si řekly, že z finále odjedeme jedině se zlatem. (spokojený úsměv)
Hráči i hráčky si často chválí, že Labský streetballový pohár zdobí jedinečná atmosféra, místo konání turnaje a dýchá na ně historie, když turnaj letos oslavil již 31. výročí. Co všechno turnaj lemuje Tvojí optikou?
Na rozdíl od pražského kola na „Čerňáku“ má Děčín výjimečnou krajinu, kterou se lze kochat po celý turnaj – přeci jenom hraješ basket a vedle Tebe šumí Labe a nad tebou se tyčí krásný děčínský zámek. Je to tam tedy mnohem barevnější než v Praze. Jediná nevýhoda je, že míč může poměrně lehce spadnout do řeky a potom klouže, to se na střeše nákupního centra stát nemůže.
Vnímáš i Ty naše turnaje jako místo, kde se můžete potkat s ostatními hráči i hráčkami, zahrát si proti sobě, poklábosit a užít si den jako z partesu?
Jednoznačně ano, jsem chodícím důkazem toho, že Streetball mania pomáhá vytvářet dobrá přátelství a něčemu Tě přiučit, hlavně co se týče vlastních basketbalových schopností. Zároveň si užijete den plný úsměvů a zábavy. (usměje se)
Za jakej tým válíš v letošním ročníku pětkovýho basketu a jaký jsou Vaše ambice v sezoně 2026/2027?
Aktuálně hraju za tým Válečnice Děčín v hlavní kategorii U15 a ve vedlejších kategoriích U17b, kde jsem kapitánkou, a U17a, kde mám možnost porovnávat se tak se staršími a zkušenějšími hráčkami. V každé kategorii mám ambice jiné. V U15 máme hlavní cíl hrát extraligu a v ní odvést ty nejlepší výsledky, co půjdou, abychom na konci sezony mohly říct, že jsme udělaly maximum toho, co se dalo.
V U17b se chci osvědčit jako dobrá kapitánka týmu, což znamená povzbuzovat holky i v momentech, kdy se ne úplně daří – a být tak pro ně podporou. V poslední kategorii U17a mám jasný cíl – naučit se od zkušenějších hráček co nejvíc nových věcí. Každopádně nejhlavnější cíl, který zní pro všechny kategorie stejně, je – všechno si naplno užít, protože nikdy nevíš, jak dlouho ještě budeš mít to štěstí být sportovcem…
Foto: Petr Flousek
