Kuba Rulf:
“Když jsem se v roce 2008 poprvé zúčastnil této přenádherné cyklistické
akce, byli jsme tak trochu bokem, Gosau přece jen není v úplném centru dění.
Nicméně umístění na bedně mě natolik motivovalo, že jsem se rozhodl tento závod
dát znovu. To přišlo už v roce 2009, kdy jsem se poprvé zaregistroval na 27,4 km dlouhý
maraton. Což je na 24 palcovém furtšlapu pořádnej nářez. Desáté
místo mi dalo pořádně zabrat a možná i proto jsem v nedělním downhillu, který
končil již na náměstí v Bad Goisern, bral až druhé místo.
Letos jsem tedy dorazil na “Salzkammer” potřetí. V den příjezdu panovalo nesnesitelné vedro a
já měl strach, aby se to nezvrtlo ve sníh jako vloni. Nestalo se (naštěstí). V
pátek jsem se rozhodl lehce potrénovat a dát si trať downhillu, abych si ji připomněl a
rozhejbal své cestou zhuntované tělo. Opět na mě spousta “normálních” cyklistů koukala
jak na zjevení. Pak přišla sobota a s ní start na trase F resp. 5 minut po cyklistech. V
šíleném vedru jsem odstartoval a začal pomalu ukrajovat první metry z celkových
27400. Morál mi zvedalo, že jsem se dokázal držet nejrychlejších a dokonce postupně
dojíždět pomalejší cyklisty. Po vystoupání na nejvyšší bod
trati se ale projevil rozdíl v technice a tak mi čelo závodu poodjelo a já se držel okolo 6.-8.
místa. Nakonec jsem dojel 7. mezi jednokolkaři a celkově na celkem slušném 110. místě
mezi cyklisty.
Moje parádní disciplína ale měla teprve přijít. Neděle – downhill. Po
postmaratonském pivku jsem musel neobvykle brzo vstávat, abych stihl shuttle bus, který mě
spolu s dalšími asi 50 šílenci na báječných strojích vyvezl na
start downhillu k hotelu Predigstuhl. Na startu letošního ročníku nás bylo víc
něž za oba předchozí ročníky dohromady, tak to byla pěkná strkačka. Nicméně k
minulým úspěchům jsem byl zařazen spolu s hlavními favority do první řady. Pak už to
konečně přišlo a bylo odstartováno. Stejně jako v minulém ročníku se do čela okamžitě
dostal trojnásobný mistr světa v downhillu domácí David Weichenberger a mně se povedlo
mu “uviset”. Asi ve třech čtvrtinách udělal chybu a šel i s jednokolkou k zemi. I mě potkal
pád, nicméně nic vážného, a já se dostal do vedení. V technické
pasáži před výjezdem z lesa jsem získal další malý náskok. Ten jsem
potřeboval v dlouhém dojezdu do cíle, protože mí pronásledovatelé měli
větší jednokolky a začali mě dohánět – naštěstí se jim to nepovedlo a já
si ze své třetí účasti na Salzkammeru odvážím 1. místo.
Nádherný víkend v nádherném prostředí mezi super lidmi, kteří již
začínají jednokolkáře brát jako cyklisty a ne jako cirkusáky.”
Kubo a my Ti moc gratulujeme k tomuhle úspěchu, jen tak dál!!!
ČSF
