Jirko, patříš mezi ty, kteří stáli u zrodu Labského streetballového
poháru. Jak na jeho začátky vzpomínáš?
Určitě s úsměvem. Člověk si uvědomí, jak to všechno letí i jak se tahle skvělá
basketbalová akce za tu dobu změnila, jak vyrostla. Ale jedna věc je stále stejná –
atmosféra. Celé to stojí na nadšení a emocích všech
účastníků, kteří se snaží vybojovat vítězství pod rozviklaným
bezedným košem pod širým nebem.
Vlastně je ještě něco, co se nezměnilo – Igor Bayer. (úsměv) Přišel s myšlenkou
dělat v Děčíně streetball. V době, kdy už v ČR sérii turnajů dělal Adidas. A vydržel. Udělal z SBM
oblíbenou streetballovou sérii s tradicí. A myslím, že k basketu touto formou
přitáhl spoustu nových mladých hráčů. Nevím, jak je tomu dnes, ale dříve
končily všechny basketbalové koše po turnaji na všech možných
pláccích a hřištích po celém Děčíně. Víš, dobře si vybavuji,
že předtím si člověk mohl venku zahrát basketbal snad jen na „Vrchličáku“. Tam jsme
se scházeli jako kluci.
Na startu této akce jsi pomáhal s natíráním košů, stavěním kurtů,
lajnováním a dalšími věcmi. Máš i nějaké zajímavé
historky s těmito počátky spojené?
Asi nic konkrétního. Ale to nadšení si vybavuji dodnes. Naložit konstrukce košů
kdesi v zámečnictví, kde to svařili, na místě je pak natřít, přidělat desky, vyrobit
síťky z řetízků… A lajnování byla už jen tečka, kterou nám však často
kazilo počasí. Spousta práce, spousta zmatků, ale vždycky se to povedlo. Nakonec právě proto
se náš tým jmenoval Dělníci. (rozesměje se)
Vlastně jednu věc si vybavuju celkem živě – ale publikovatelné to není. (smích) Bylo to
tenkrát na afterparty na Kartáči (dnes Restaurace „Na Rybníčku“ v Bělé).
Myslím, že ta striptérka se líbila fakt všem. (opět se rozesměje)
V prvních třech letech SBM (1996-1998) jste navíc se svými spoluhráči celou akci
vyhráli. Bylo hodně náročné zvládnout organizaci a ještě pak naskočit do
zápasů?
Bylo, ale asi ne tolik, abychom pak pod těmi vlastnoručně postavenými koši nevyhráli. Žili jsme
basketem, byli jsme rádi a asi i hrdí na to, že jsme součástí celé té
akce.
Dá se tedy říct, že je pro Tebe SBM srdeční záležitostí?
Jasně. Dneska už sice nemám ambice vyhrát – kecám, většinou se zajdeme jen podívat.
Ale stejně. Dva roky zpátky jsem dělal Igorovi záskok za hlavního rozhodčího a
možná 4 roky zpátky jsem ještě hrál. Ať už se tam dostanu kvůli čemukoliv, jsem tam
rád.
Na SBM se tedy chodíš dívat pravidelně?
Snažím se. (úsměv)
Při 15. ročníku této akce jsi nastoupil v exhibici. Jak to pro Tebe bylo, především
fyzicky, náročné?
Exhibice je o srandě. Nemusíte se s nikým rvát pod košem o každý míč a
doskok, takže v pohodě.
Pro letošní ročník je připravena i kategorie veteránů nad 38 let. Chystáš
se tedy letos hrát?
Igor (Bayer) mi něco takového říkal, ale ještě jsem to neřešil. Vidíš, tak
to abych se podíval, zda mám volný víkend a šel si někam hodit na koš.
(usměje se)
