Společně se svými třemi dalšími spoluhráči si navíc tento borec odnesl nejen
krásnou originální cenu i zlaté medaile, ale také šek na 2000 eur.
Láďo, vašemu týmu se povedlo vybojovat prvenství na 14. ročníku Prague
International Streetball Cupu. Jaké jsou tvé pocity a dojmy krátce po
finálovém mači? (rozhovor byl dělán nedlouho po skončení finále, pozn.).
Samozřejmě já jsem šťastnej jako nikdy, protože jsem nikdy v životě snad nic nevyhrál, takže pro
mě je to fakt cenný. A to i proto, že tady byla většina zahraničních týmů – a to jsou
celky, které hrajou na evropský scéně léta a účastní se velkých
turnajů. Takže já jsem fakt šťastnej, že jsme složili takhle dobrej tým a dokázali
jsme zvítězit. (usměje se)
Jsou tvé dojmy ještě pozitivnější i díky tomu, že finálový
zápas se ve váš prospěch rozhodl díky tvému koši s faulem v
samém závěru?
Je to samozřejmě taková třešnička nad tím celým turnajem, ale spíš to neberu
tak, že to bylo jenom kvůli tomu, ale že jsme si to fakt vydřeli a že jsme makali až do konce.
Když se ohlédneme za celým turnajem, který soupeř byl v pavouku, kterým jste se postupně
prokousávali, nejvíce nepříjemný?
Musím říct, že asi Poláci. Oni hrajou hrozně tvrdě, ať v okamžiku, kdy to někdo přebere, nebo na
jakémkoliv postu hrajou hrozně tvrdě, prostě sekaj. Tady jsou samozřejmě trochu jiný pravidla, je to
streetový a řeže se to. Podle mýho právě Poláci hrajou nejtvrdějc (Sokolíčci se
v základní skupině střetli s polským výběrem Crosshouse).
Jak vysoko celkově hodnotíš úroveň turnaje a jak sis ho užil?
Myslím si, že je to na vysoký úrovni. Co k tomu říct – fanoušci choděj, co
víc si přát. Úroveň suprová, jak říkám, jsou tu hodně kvalitní
hráči, takže bomba!
Divácká kulisa se ti tedy zamlouvala? A jaké to vlastně je hrát takhle v centru Prahy na
Václavském náměstí?
Je to zajímavý z toho pohledu cizince, to určitě. Myslím si, že tady nebylo moc Čechů, což je
podle mě škoda. Ale určitě v povědomí těch cizinců bude Praha a tenhle turnaj, budou si to pamatovat
a myslím si, že budou mít na Prahu jenom super vzpomínky. (úsměv)
Foto: Jakub Nedbal
