Jakube, s týmem Až přijde kocour jste kralovali ve finále mužskékategorie O18 na Českém
streetballovém poháru. Jak vítězství chutnalo a jak
sis ho Ty osobně užil?
Vítězství nám velmi chutnalo. Bylo to vůbec poprvé, co
já, ale i ostatní kluci z týmu vyhráli celý
Český streetballový pohár a zajistili si tak účast na
Václaváku. A až na to ukrutnéhorko jsem
si finále užil.
Do finále jste se probojovali díky třetímu místu na
kvalifikačním kole v Novém Bydžově. Jaký tenhle turnaj byl a jak
jsi ho hodnotil?
Do Bydžova většinou jezdíme otevírat streetballovou sezonu. Dá
se říct,že je to takový „rodinný“ turnaj, kam
jezdí stále stejnétváře, ale po spojení s Českou
streetballovou federacíuž jezdí i pražskétýmy a kvalita jde nahoru.
Letos jsme se v současném složení sešli úplně poprvé, navíc jsme prošvihli registrace kvůli zaplnění turnaje a až den před ním jsme se dozvěděli,že
jeden tým se odhlásil a my můžeme přijet. Jinak samotný turnaj byl
pouze formou skupin každý s každým, tedy žádnéfinále,
takže každý zápas byl klíčový.
Čím to podle Tvého názoru bylo, že v Bydžově jste skončili „až“ třetí, ale
ve finále jste dokázali vládnout. Čím jste dokázali soupeře přehrávat a převyšovat?
Popravdě nám na Čerňáku pomohlo i štěstí. Naše základní skupina byla
dost nabitá a po vítězném vstupu do turnaje jsme pak smolně
prohráli o 1 bod se Sokolíky, což měl být zápas o postup.
Shodou okolností Sokolíci další zápasy nezvládli
a my díky minitabulce a lepšímu skóre postoupili do
finálového pavouka. V play-off se nám konečně začala dařit střelba, lépe jsme si na hřišti vyhověli a vygradovalo to vcelku jednoznačným
výsledkem samotného finále, kde nám
vyšlo vše, na co jsme sáhli.
Pokud bys měl oba dva turnaje porovnat – jak kvalifikační v Bydžově, tak finále na
střeše CentraČerný Most– tak v čem se
oba podniky lišily a co pro ně bylo příznačnéa
specifické?
Jednoznačně povrch. V Bydžově je něco jako umělá tráva s pískem, kde se člověk nemohl vůbec
rozběhnout. Další odlišnost byla v herním systému.
Bydžovskékolo se hrálo na tři základní skupiny, první
dva týmy z každéskupiny postupovaly do finálovéskupiny a zbylé celkyhrály skupiny o umístění.
Takže každý zápas a i každý koš hrál důležitou roli. Na
druhou stranu si člověk zahrál dost zápasů a mohl případnou prohru
ještě napravit. To ve finále na Čerňáku už moc nešlo, tam už to bylo „win or go
home“ (volně přeloženo: vyhraj nebo jdi domů).
Jak sis Ty osobně užil právě velké finále, kterése hraje na poměrně netradičním místě na střeše
nákupního centra?
Na můj vkus tam bylo až moc kategorií. Jinak počasí nám přálo a
celkově to byla dobře strávená neděle.
Ve zmiňovaném finálovém klání jste zdolali tým
S.P.S. Legends, za nějž nastoupil i obrovitý exreprezentační centr Ondřej Starosta. Bylo
díky tomu vítězství o to cennější?
Rozhodně. My jsme na ně narazili už v základní skupině, kde jsme jasně prohráli. Takže jsme
šli do finále proti nim v roli outsidera, což nám sedělo víc a díky skvělému výkonu,
hlavně střelbě z dálky, jsme jim porážku vrátili i s úroky.
Díky výhře ve finále ČSP jste se tedy probojovali i na nejstarší
mezinárodní evropský streetballový turnaj, Prague International Streetball Cup, jenž se i letos hrál v srdci Prahy na
Václavském náměstí. Jak sis tenhle prestižní turnaj
užil a co jsi říkal na kvalitu zahraničních celků, s nimiž jste měli možnost se utkat?
Bylo super se konečně probojovat na Václavák a mít šanci
střetnout se s mezinárodní konkurencí. Už při rozcvičování bylo jasné, že to nebude žádný med. Bohužel los
nám zrovna moc nepřál a do skupiny jsme dostali pozdější vítěze ze
Srbska (tým Extra Auto Vrbas) a tým Ukrajiny (celek Team USL), který skončil
druhý. I přesto jsme Srby porazili v prodloužení a byli tak jednu
výhru od přímého postupu do čtvrtfinále.
Foto: Jakub Nedbal
