Kajaku, nejde asi začít z jinýho soudku než zhodnocením a ohlídnutím se
za uplynulou 22. sezonou turnajů pořádaných Streetball manií. Jaká z Tvýho
pohledu byla a jak jsi ji prožíval?
Ahoj, zdravím všechny čtenáře, kteří se rozhodli tenhle rozhovor
číst a jako každej rok začnu hned pozitivně, protože je spoustu důvodů k tomu bejt velmi spokojen s
dvaadvacátou sezonou. Ať je to z pohledu návštěvnosti nebo organizace, letos to prostě
klapalo jako dobře namazanej stroj. Nikdy jsem sinedokázal
představit, že s heslem „děláme to pro děti“ budeme tak moc
úšpěšní.
Říkám to proto, jelikož když jsem letos viděl konkrétně v Děčíně
přihlášených 61 týmů, měl jsem obrovskou radost z toho, jak naše zasazená
semínka krásně rostou a kvetou. Zároveň stále doufám, že plody, které
sklízíme, nikdy neztratí značku Streetball manie, ani třeba na olympiádě. Z
letošní sezony mám pocit, že opravdu děláme velkej kus práce pro budoucnost
streetballu. A z toho mám upřímnou radost!
Vloni jsi vyzdvihnul jako specifikum sezony, že s sebou vozíme orangutana ochotnýho se s lidma
vyfotit a taky že se tedy už stoprocentně zaměřujeme na mládež. Nově vzniklá kategorie U10
smíšené, zmíněných 61 týmů na Labském
streetballovém poháru… Tvoje slova se tedy naplnila, že?
Mám úplně husí kůži a zároveň se tetelím blahem z toho, když si vzpomenu na
finále kategorie U10 v Praze, kdy pro nejmenší hráče byl připravenej
centrální kurt s nižším košem, kde se odehrávaly pro mě ty nejvíc
emotivní zápasy. Kde každý bod, každý míč, každá přihrávka byly
umocněny touhou těch mladých kluků zvítězit. Ano, mám upřímnou radost, že jsme
turnajem mladých nadějí, které míří hodně vysoko. A orangutan to sledoval i
letos s maximální spokojeností. (úsměv)
Co dalšího bys vyzdvihnul jako největší pozitiva a zajímavosti
uplynulýho ročníku?
Rozhodně musím vyzdvihnout práci všech kluků, kteří se podíleli na tvorbě
letošních videoklipů ze všech turnajů. Kvalita, zpracování, hudba, střih – to
vše bylo na tak velké úrovni, že by se za takovéhle promo video nemusel stydět
žádný jiný sport! Doufám, že se na tato videa podíváte, pokud jste je
ještě neviděli, určitě je najdete na našem webu. Doporučuji, stojí opravdu za to. (usměje
se)
Když se k Labskému streetballovému poháru vrátíme. Co Ti problesklo hlavou,
když jsi viděl takový zájem o turnaj a jak hráči a hráčky plus fans kompletně
zaplnili plac u Atlantiku pod knihovnou?
První, na co jsem myslel, byl maličkatej pochyb, jestli jsme schopni v tak malém týmu
zvládnout tak velkej turnaj, ale opět se potvrdilo, že už to nejakej pátek děláme a holt v
tom umíme chodit. (úsměv) Musím smeknout před všemi, kteří se na tom
podíleli. Jako druhá věc mě napadlo, že doufám, až ti malí caparti dorostou až na
olympiádu, že si vzpomenou na to, kde začínali hrát své první
turnaje…
Ohlasy a dojmy byly navíc skvělý. Zaznamenal jsi je taky? A teď už vloni zmíněnou laťku
bude ještě těžší hnát výš. Souhlasíš?
Nemám o tom sebemenší pochyby. Právě ohlasy a dojmy jsou nám hnacím
motorem do další sezony. Zima je teprve před námi, ale už teď se nemůžu dočkat na
jarní setkání na břehu Labe.
Z Děčína se plynule přesuňme do Prahy. Na střeše nákupního centra Černý
Most se kromě pražskýho kola ČSP konalo hned druhý den velký finále, jež
hostilo ze všech čtyř kvalifikačních kol celkem 74 celků. Pověz, jak náročný
bylo takovej dav seřídit na správný kurty a zároveň bavit po celou dobu jeho
konání?
Praha je vždy specifická, jelikož sem dorazí spousta týmů, které se kvalifikovaly z
turnajů například v Bydžově a jiných míst a ještě třeba nezažily koloběh turnaje jako
například v Děčíně nebo na Černém Mostě. A tak je důležité se s nimi na začátku
domluvit, aby nebraly moderátora jen jako „kecálistu“, co žvaní neúnavně
do mikrofonu, ale jako organizátora tohohle davu k úspěšnému cíli, jímž
je konec turnaje.
Proto když si týmy zvykly po prvních pár kolech na to, že nejen
informační tabule, ale i já jsme schopni je nasměrovat na správný kurt, nebyl pak
problém s hladkým průběhem celého turnaje. Samozřejmě že jsme párkrát museli
čekat třeba na holky, které se zapomněly při nakupování, ale to nás nikdy neohrozilo na
průběhu celého turnaje. A když už to vypadá, že máme problém, tak to na sobě
nedáváme znát a přicházím já s nějakým pěkným rapem.
(úsměv)
Na kterým ze zmíněných tří podniků podle Tebe panovala nejlepší
kulisa a turnaj měl největší grády?
Rozhodně to byl opět Děčín, je to taková Mekka streetballu. Ta tradice se
nedá upřít, lidi vždy přijdou a udělají skvělou atmošku. Myslím, že je to hodně
spojené s basketbalovou ligou. Děčín prostě basket baví!
Do hry Tě dokáže nejvíc vtáhnout smečařská soutěž. Tentokrát Lamík
dokázal kralovat v Děčíně, ovšem ve finále ho z trůnu sesadil Vojta
Ureš. Jejich souboj byl opravdu exponovaný, jak jsi ho prožíval?
Kdyby ses mě chtěl zeptat, kdy jsem byl opravdu na vrcholu blaha, tak to bylo v tomhle battlu. Kluky
znám, oba dva moc dobře a jsme dobří kamarádi. Vím, že to mají oba dva
rádi, když je pomocí fanoušků a freestylu vyhecuju k neskutečným výkonům. A
letos to bylo fakt elektrizující! Do poslední chvíle to vypadalo na Lamču, ale Vojta
vytáhl neskutečnej trumf, přeskočil přes hlavu kluka tak o dvě hlavy vyššího, než je
on sám, a zarazil. V tu chvíli si všichni sedli na zadek. Bylo to fenomenální a
král byl zvolen! I z tohoto battlu je video, proto ho sleduj, ať víš, o čem mluvím.
(usměje se)
Mezikontinentální lety předvedli na Václaváku při Prague International Streetball
Cupu v rámci dunkerskýho klání Arek Przybylski a Ivars Rihards Žvigurs,
kteří se o prize money pro vítěze podělili rovnými dílem. Tenhle víkend
Tě ovšem fans vidět nemohli. Prozradíš, co bylo důvodem Tvojí absence?
Nejdřív bych chtěl podotknout, že jsem měl možnost sledovat nějaká videa z tohohle battlu a
musím říct, že to stálo opravdu za to. Ten, kdo měl možnost to sledovat na
Václaváku, tak si myslím, že si užil jedny z nejlepších smečařských
představení v rámci Prague Intenational Streeetball Cupu vůbec.
Škoda že jsem nemohl podškrtnout tuhle show nějakým rapem, ale měl jsem
na práci mnohem důležitější věci, protože se nám s manželkou narodil syn Ondřej a bylo
nezbytné se o ně postarat. A s dceruškou Karolínkou jsme prožívaly první dny
společně, aby si nás bráška okoukal. (úsměv)
A jak se malýmu Ondráškovi zatím vede? Roste jako z vody a je zdravej jako
řípa?
V podstatě jsem to pojal jako u Káji, hodně jsme ho zapili. No a nyní jsou mu dva měsíce a
tváří se spokojeně. Tak teď už budeme dělat vše pro to, aby mu to tak zůstalo co
nejdýl. (usměje se)
Videa z jednotlivých podniků Streetball manie najdeš na našem ofiko
YouTube kanálu (http://bit.ly/2hgJVYB) a další jako
bonusová i v sekci videí na Facebooku SBM (http://bit.ly/2fCcP1I).
Foto: Jakub Nedbal
