Honzo, s týmem Triple Trouble jste letos již potřetí opanovali Pražskou streetballovou ligu
(vyhráli ji v letech 2013, 2016 a 2017, pozn.). Jak triumf chutnal a jak sis finálový
turnaj užil?
Letos byl finálový turnaj super od začátku do konce. Pátek večer je pro něj
myslím ideální čas, kdy mají všichni volno a týmy se tím
pádem sejdou v kompletních sestavách. Průběh turnaje byl fajn, měli jsme radost z
naší hry a dařilo se nám. Výhra pro nás letos byla už trochu překvapení,
vzhledem k tomu, že většina z nás se basketu/streeetballu věnuje už jen minimálně.
Finálovým turnajem jste prošli bez ztráty kytičky. Čím se Vám soupeře
dařilo přehrávat a v čem jste z Tvého pohledu ostatní mančafty převyšovaly?
Vždy se dokážeme zmobilizovat a přijít na finálový turnaj v plném počtu.
Fyzicky na tom už nejsme jako dřív, ale díky častému střídání se
nám myslím daří držet vysoké tempo hry po celou dobu zápasů. Útočně se
nám letos dost dařila tříbodová střelba a v některých sestavách jsme na
hřišti byli tři střelci, což se blbě brání. A také už jsme spolu dlouho, víme,
kdo co umí a neumí a nepouštíme se do něčeho, na co už nemáme. (usměje
se)
Kromě tří prvenství jste třikrát skončili na PSLku těsně pod stupni vítězů.
Dokážeš vystihnout a proniknout do tajů, čím Vás tato ojedinělá
dlouhodobá soutěž svého druhu v ČR láká a jaká jsou její specifika
a největší lákadla?
Pravidelné zápasy každý týden v období, kdy se už jiné soutěže
nehrají. Pohodová a přátelská atmosféra a zároveň vyhecované
zápasy.
Mnoho hráčů i hráček se shoduje a jak jsi i sám naznačil, že na strahovských
kolejích, kde se Pražská streetballová liga hraje, panuje opravdu pohodová
atmosféra, kde se mezi sebou všichni znají. Můžeš tahle slova jedině potvrdit?
Můžu, většina týmů soutěž hraje stejně dlouho jako my. Navíc jsme se potkávali nebo
potkáváme i v klasickém pětkovém basketbalu na různých úrovních.
Několik let už jsou ve finále povětšinou stejné týmy, nikomu z
„nováčků“ se zatím nepodařilo nějak víc prorazit, přestože tam prostor
myslím je.
Kterého ze soupeřů v letošním finálovém turnaji považuješ za
nejnepříjemnějšího a s nímž jste měli největší starosti?
Nejnepříjemnější soupeř pro nás jsou asi Sokolíci, se kterými jsme
měli v základní části bilanci 1:1. Ve finále jsme se s nimi ale nepotkali díky
Midgets, kteří je vyřadili. Midgets jsou také silný tým, v základní
části nás jednou porazili, ale ve finále jim po náročném semifinále
došly síly.
Oslavili jste finálový triumf náležitě a se vším všudy, co k tomu
patří?
Ano, je to jedna z mála příležitostí, kdy se všichni sejdeme, takže si na
následných oslavách dáváme záležet.
Díky každému ze tří triumfů na PSLku jste postoupili na prestižní
mezinárodní turnaj Prague International Streetball Cup, jenž se hraje na
Václavském náměstí. Letos se Vám povedlo dojít zatím
nejdál ze všech pokusů, když jste skončili na nepopulární čtvrté
příčce. Považuješ s odstupem času tento výsledek za úspěch?
Výsledkově to úspěch byl, ale to je asi tak vše. Herně a zejména pak
naším projevem na hřišti to ideální nebylo.
Můžeš to nějak rozvést? V zápase o bronz, jenž s sebou nesl i možnost odnést si
prize money ve výši 500 eur, jste nestačili na polský celek Calvados Kalisz a podlehli
mu 3:9. Jaké bys našel příčiny Vaší porážky?
Popravdě už si na průběh zápasu úplně nevzpomínám, výsledné
skóre napovídá, že jsme v útoku nebyli zrovna dvakrát produktivní. A pak
že se někteří naši hráči věnovali více rozhodčím než samotné
hře.
Jak sis celkově turnaj v srdci hlavního města užil? Ať už jde o samotné zápasy,
diváckou kulisu či smečařskou soutěž, která byla letos velmi zajímavá a
dramatická.
Turnaj byl zorganizovaný dobře, smečařská soutěž byla suverénně nejlepší, co
jsem kdy naživo viděl. První den turnaje byl celkem fajn, z neděle mám špatný pocit a
moc jsem si ji neužil. Hlavně kvůli našim excesům vůči rozhodčím a kvůli tomu, jaký obraz
jsme na turnaji zanechali. Ale abych nekončil negativně – do příštích prázdnin na to
snad zapomenu a pokud se nám podaří postoupit, opět se zúčastníme.
Foto: Jakub Nedbal
