Míšo, z letošního ročníku Pražské streetballové ligy sis
odnesla titul nejlepší trojkařky soutěže. Jak Ti tahle pocta v uších zní a co
na ni říkáš?
Upřímně, během sezony jsem tabulku moc nesledovala. Spíš mi to říkaly holky, že jsem
pořád někde nahoře, ať se snažím. Před posledním kolem jsem tabulku otevřela a přede mnou
byla Lucka Kysilková. Takže už jsem s výhrou nepočítala.
Na předávání cen jsem bohužel nebyla kvůli turnaji, co hrály děti, které
trénuji. Když mi kamarádka napsala, že jsem nakonec vyhrála já, měla jsem radost, ale
větší bych měla, kdybych mohla být s týmem na finále a bojovat o týmovej
titul celé soutěže.
Byla tohle Tvoje první inidiviuální trofej?
Ano, byla. Ale teď doufám, že ne poslední. (rozesměje se)
Kam ji ve svý dosavadní streetballový kariéře stavíš? Je
nejcennější z toho pohledu, že je to trofej individuální, nebo je tedy pro Tebe
cennější týmovej úspěch?
Udělalo mi to opravdu radost, ale mnohem větší radost mám, když s týmem
vyhráváme zápasy – a je jedno, jestli díky mým trojkám, když se mi
zrovna daří, nebo díky týmovému výkonu.
Čemu letošní přesnou dalekonosnou mušku na PSLku přičítáš?
Kvalitní a vydařený sezoně v pětkovým basketu, jestli ho ještě hraješ, nebo
přínosu spoluhráček z týmu Morgans?
To je dobrá otázka. A sama neznám odpověď. Pětkový basket už nehraju, jelikož na to
nemám čas, protože trénuji skoro každý den děti, jak už jsem zmiňovala. Sama jsem na
tréninku byla tak dva roky zpátky, takže nevím, kde se ve mně vzala tahle
„forma“. (smích) Asi se mě celou sezonu držela ta falešná, jak se
říká. (opět se rozesměje)
I když už pětkovej basket aktivně nehraješ, jdeš si přeci jen i mimo letní streetballovou
sezonu aspoň příležitostně rekreačně zahrát?
Občas si jdu zahrát pražský přebor za BC Libo, kde hrají maminky od mých dětí
z basketu. Ale tomu se nedá moc říkat, že hraju basket. (smích)
Ve finálovým turnaji PSLka jste s týmem obsadily nepopulární
„bramborovou“ čtvrtou pozici, jelikož nakonec jste se ho nemohly zúčastnit. Jaký
byly důvody a příčiny Vaší smolný absence při tomhle vrcholu PSLkový
sezony?
Jediné, co chybělo, bylo to, abychom se sešly. Finálového turnaje jsme se nakonec
nezúčastnily, jelikož polovina týmu byla zraněná, jedna holčina na dovolené a
já na turnaji s dětma. Zůstaly tedy tři holky, z toho jedna s vykloubeným malíčkem. Takže
bohužel jsme finále musely odpískat. Tak snad příští rok bude
vydařenější…
Posíleny o Petru Lukešovou, která na PSLku hájila barvy týmu GYMSTR, jste
společně s Denisou Bezpalcovou a Markétou Klečkovou kralovaly na pražském kole Českého
streetballového poháru 2018. Jak se tenhle triumf rodil? Popiš průběh turnaj ze
svýho pohledu.
S Péťou jsem byla na turnaji v Děčíně za tým GYMSTR ješte s Šárkou
Jozovou, co s ní hraje za GYMSTR. Turnaj jsme vyhrály, ale na finále už bysme se
nesešly. Tak jsme se rozhodly, že musíme říct někomu jinému a přihlásit se na
turnaj na Černý Most. Nakonec jsme se domluvily s Maky a Dendou. Nevěděly jsme, jak se jinak jmenovat, tak
jsme byly prostě zase Morgans.
Nebylo to tak, že by se Péťa přidala k Morgans. Spíš jsme spolu hledaly
další spoluhráčky a vždycky se někdo našel. Po všech turnajích,
které jsme spolu, myslím, že úspěšně, odehrály, jsme si řekly, že na
příští rok spolu uděláme vlastní tým. Ale opustit holky by pro nás
obě bylo těžký, takže je to zatím všechno ve hvězdách.
Můžeme se ale i tak na Vás jako streetballový stálice těšit na Pražské
streetballové lize i Českém streetballovém poháru 2019?
To rozhodně ano. Jen tedy zatím nevím, barvy jakého týmu budu hájit v roce
2019. Ale vím, že už teď se moc těším. Škoda, že se street nehraje i v zimě.
Foto: Jakub Nedbal
