Ondro, Váš tým Sokolíci kraloval mužský kategorii ve finále
Českého streetballového poháru 2019. Jak sis finálový prvenství
vychutnal? Jaký se v Tobě po finálovým triumfu mísily pocity a dojmy?
Pro mě osobně i pro celý náš tým to bylo super zakončení sezony, ve
které se nám až tak moc nedařilo v pětkovém basketu. Takže vítězství ve
streetballovém poháru bylo dobrou náplastí a dojmy si odnášíme
rozhodně pozitivní.
Jak se Váš finálovej triumf rodil? Kterej soupeř v turnajovým pavouku byl
nejsilnější a nejnepříjemnější?
Rozhodně se nerodil lehce. Do turnaje jsme naskočili zápasem, kde se proti nám postavil tým
našich spoluhráčů v čele s Honzou Šopem – a tento zápas naznačil, že obhajoba
loňského triumfu nebude snadná. Ale i přes veškeré potíže jsme si odnesli
vítězství v prodloužení. Tohle utkání se nakonec ukázalo jako
klíčové vzhledem k postupu do další fáze turnaje.
Druhé utkaní, které mi pak utkvělo v paměti, byla semifinálová bitva s
týmem Profi Amatéři, jež vynikla především podkošovými souboji mezi
naším Tomášem Brůhou a Dominikem Štěpánem v dresu soupeře. Nakonec se
nám podařilo v utkání zvítězit a ve finále jsme si pak došli pro,
myslím, zasloužené vítězství.
Do celostátního finále jste se probojovali z kvalifikační zastávky v Novém
Bydžově, kde jste též urvali prvenství. Jak sis turnaj na východě Čech užil? Čím je
pro Tebe osobně specifickej a jedinečnej?
Turnaj v Novém Bydžově patří mezi mé nejoblíbenější – a je to
především jeho atmosférou, prostředím a skvělou partou lidí, co za turnajem
stojí. Ta může za to, že se tam každý rok rád vracím. Ani příští
ročník, který bude náš čtvrtý v řadě, určitě nevynecháme.
Pro mě osobně je specifický především pečlivým výpočtem poměru bobřích
sváč a vypitých piv (bobr je symbol bydžovského streetu, takže každý hráč
dostává bobří sváču, párek v rohlíku), abych byl stále
způsobilý k řízení motorových vozidel, protože nedílnou součástí
výletu do Bydžova je moje zelená oktávka. Ale nejsem žádnej Estonec, takže se mi poměr
zatím vždy podařilo vychytat a s úspěchem dovézt spoluhráče zpátky domů.
Bylo prvenství v pohárovým finále doposud Tvým největším
úspěchem v rámci Českého streetballového poháru?
V rámci Českého poháru se ani výš vyjít nedá, takže to je bezpochyby
můj největší úspěch v poháru. (úsměv)
Díky triumfu ve finále jste si zajistili vstupenku i na prestižní mezinárodní
turnaj Prague International Streetball Cup, v němž jste vypadli ve čtvrtfinále po výsledku 12:21 s
litevským celkem Gulbele. Čím Vás soupeř přehrával? V čem byla jeho hlavní
síla?
Když jsme viděli letošní obsazení turnaje, vstupovali jsme do něj s respektem a
naším cílem bylo především udělat si radost ze hry a nechat na hřišti co
nejvíc s tím, že se uvidí, na jaké umístění to bude stačit. Do
čtvrtfinále se nám podařilo postoupit poměrně snadno. V zápasech se nám dařilo, turnaj
jsme si užívali, ale jak se nás celou streetballovou sezonu drželo štěstí na soupeře
do pavouka, tak tady jsme narazili, dle nás, na nejsilnější možný tým.
Tým Gulbele hrál skvělý rychlý streetball. Měli velice dobře poskládaný
tým a v zápase nás od první minuty přehrávali. Hlavní silou soupeře byla
jeho taktická vyspělost a zkušenosti s hrou 3×3. V prvních několika útocích
nás překvapili dobře připravenými akcemi a velice tvrdou obranou. Což na nás, co se sejdeme 10
minut před zahájením utkání, někdy i to ne, pohodlně stačilo. Ve chvíli, kdy se
nám na jejich hru podařilo adaptovat, už měli dostatečný náskok, který dokázali
udržet a ukončit zápas před časovým limitem.
Jak se Ti líbily kvalita a úroveň turnaje? Například i vzhledem k tomu, že prvně v historii se
hrálo v kryté hale.
Byla veliká škoda, že nevyšlo počasí, protože do haly si nenašlo cestu mnoho
diváků. Právě to bývá šperkem utkání v centru Prahy, ale i tak
měl turnaj svůj náboj. Do Folimanky sice trochu teče, takže jsme zmokli i vevnitř, ale na funkci to nemělo
zásadní vliv. Kvalita turnaje byla na opravdu vysoké úrovni, za což jsme byli
rádi, protože s takovými týmy se nepoměřujete každý den.
S naším výsledkem jsme nakonec spokojení. V průběhu turnaje nám sice narostlo
sebevědomí a věřili jsme, že můžeme být rovnocenným a nepříjemným soupeřem i
takovým týmům, jaké se na turnaji sešly, ale mezi nejlepší čtyřku se
nám nakonec probojovat nepodařilo.
V rámci Českého streetballového poháru patří Sokolíci mezi stálice.
Můžeme se tedy na Váš tým těšit na našich kolbištích i v
příští sezoně?
Určitě ano. Složení Sokolíků sice nezůstává stále konstantní, sám
jsem toho příkladem, ale určitě zformujeme alespoň jeden tým i pro příští
sezonu Českého streetballového poháru.
Foto: Archiv Ondřeje Aulicha/Jakub Nedbal
