Loni zlato s Béčkovým pornem, letos bronz s Remains. Taková je prozatímní kariérní bilance ostrostřelkyně Terezy Motyčákové na Pražské streetballové lize. V interview jsme s ní do hloubky probrali letošní ročník, trojkovej basket v obecný rovině i její plány a vize v basketu pětkovým.

Terezo, s týmem Remains jsi letos ve finálovém turnaji Pražské streetballové ligy obsadila třetí místo. Považuješ bronz za úspěch, nebo jsi cítila, že byste s holkama mohly vystoupat ještě vejš?
Jak se to vezme. Samozřejmě jsme chtěly vyhrát a snažily jsem se o postup do finále, chybělo nám trošku štěstíčka. Troufnu si říct, že náš zápas o postup byl takové předčasné finále, zápas měl vše, co měl mít – vyrovnaný průběh, boj o každý míč… Já osobně 3. místo za zklamání nepovažuji, možná někteří od nás očekávali více. Třetí místo je krásné, jsme na bedně. My jsme svůj cíl splnily – daly jsme tým dohromady na poslední chvíli, který byl tak různě poskládaný. Ne všechny jsme společně uměly hrát, sešly jsme se a bavilo nás to.

Čím jste dokázaly svoje sokyně v boji o bronz přehrát? Kde hledáš hlavní klíče k Vaší výhře?
Soupeřky si nepohlídaly Kristýnu Helebrantovou a ta jim nasázela většinu bodů.

Loni se Ti s týmem Béčkový porno povedlo vystoupat až na streetovej Olymp. Byl to největší úspěch, jakýho jsi na strahovskejch kolejích dosáhla? Máš případně doma ve vitríně i nějakou individuální trofej?
Vzhledem k tomu, že jsem na Strahově zatím odehrála jen dva ročníky, tak ano, loňské zlato s Béčkovým pornem byl největší úspěch. Žádnou individuální trofej doma nemám. Asi bude třeba potrénovat. (smích)

Bylo pro Tebe – stejně jako pro další respondenty našich rozhovorů – potěšující, že se po předčasně ukončený sezoně kvůli pandemii koronaviru PSLko vůbec rozjelo?
Já jsem ráda a velice si vážím toho, že se letošní ročník Pražské streetballové ligy odehrál. Přece jen pandemie toho spoustu ovlivnila a stále ovlivňuje. Proto jsem ráda, že jsme se mohly sejít a odehrát celý turnaj. Ještě jednou velké díky!

Jak jako ostřílená plejerka vůbec Pražskou streetballovou ligu vnímáš a co pro Tebe znamená? V čem nacházíš největší kouzlo a lákadlo?
Já PSLko vnímám jako posezonní aktivitu, jak být v kontaktu s míčem a přáteli. Přece jen se tam sejde spousta lidí, kteří se v průběhu roku neměli moc šanci vidět. A za velké kouzlo a lákadlo považuji finálový turnaj, to je ta pravá atmosféra a zábava.

Užily jste si s holkama afterparty po turnaji?
O tom žádná, afterparty jsme si užily, avšak ne do ranních hodin, nemohly jsme moc slavit. Následující den nás čekalo finále Chance 3×3 Tour v Praze, kde jsme sice nehrály spolu, ale většina z nás si zahrála v jiném týmu a i s jinými hráčkami z PSLka.

Když všechno půjde, jak má, můžeme Vás s holkama na PSLku očekávat i v nadcházejícím ročníku?
Podle mě je pravděpodobné, že se na Pražské streetballové lize 2021 potkáme. Doufám, že v podobném složení jako v ročníku 2020.

Máš nějaký plány či přání, čeho bys v trojkovým basketu chtěla dosáhnout? Například nakouknout i do reprezentačního týmu?
Kdyby se mi podařilo obléknout dres reprezentace, byla bych moc ráda. Ale zatím je tohle tak nějak nesplněný sen. Co se trojkového basketbalu týče, letos vzhledem k pandemii to bylo vše takové divoké. A nikdo moc dopředu nevěděl, jaké turnaje budou a nebudou, proto jsme výlet do zahraničí, abychom se potkaly i s jinými týmy, neplánovaly. Musím uznat, že potkat se na Finále Chance 3×3 Tour s polským reprezentačním týmem bylo příjemné a ráda bych si takových utkání zahrála více.

V letošní sezoně ženský nejvyšší soutěže Renomia ŽBL budeš hájit barvy Ostravy. S jakými ambicemi do sezony vstupujete? A máš i nějaký osobní cíle?
Ano, letos budu znovu hájit zeleno-bílé barvy SBŠ Ostrava, doufám, že se nám podaří hrát hezký basketbal, na který se rádi přijdou podívat diváci. Vzhledem k tomu, že jsme pohromadě od začátku září, nemáme lehkou startovací pozici. Zatím jde nesehranost vidět, věřím, že se vše zlepší.

Do sezony vstupujeme s dlouhodobějšími ambicemi, naším úkolem bude dát dohromady družstvo, které spolu vydrží déle než jednu sezonu. Takže věřím, že kvalita týmu bude mít stoupající tendenci a budeme i sympatickým celkem. Ale vše nebude hned.

Osobní cíle? Být oporou týmu a mít stabilní výkony. Což se mi zatím moc nedaří… Ale spíš si přeji, aby šílenství kolem koronaviru už přestalo a život se vrátil do normálu. A my mohli v klidu dál hrát basketbal, bez nějakých omezení.

Foto: Jakub Nedbal