Mužskou část letošního ročníku Pražské streetballové ligy opanoval tým Grit & Grind, jenž na strahovskejch kolejích jako kapitán vedl Michael Soukup. Jeho družina se na trůn vrátila po dvou letech a triumf klukům dle jeho slov udělal obrovskou radost. Tu lídrovi vítěznýmu týmu kazil pouze fakt, že finálový turnaj musel vynechat.
Michaeli, s týmem Grit & Grind jste se po roční odmlce vrátili na piedestal Pražské streetballové ligy. Pověz, jak se Váš letošní triumf rodil a jak trnitá k němu vedla cesta?
Kluci mi psali sami od sebe, že už by chtěli hrát a nemusel jsem ani nikoho přemlouvat, aby se přidal do týmu. Během základní části to bylo trochu horší, protože jsme se moc nescházeli, ale tak je to každej rok, tudíž jsme ani nebyli překvapený z těch pár proher.
Oproti minulýmu roku jsme chtěli udělat změnu a mít na soupisce maximálně 6 hráčů, aby se nám nestalo, že celej rok budeme chodit ve třech a na finálový turnaj se dostavíme v osmi, přičemž si nikdo nezahraje a nedostane se do hry.
Chci tedy poděkovat Karlovi, obrovskejm Tomášům, Dalmošovi, sobě (smích) a Dominikovi (kterej zaplatil a ani jednou nenastoupil, což je odlišný od ostatních, kteří hráli, ale startovný platit nechtěli; opět se rozesměje) za úspěšný zvládnutí sezony.
Čím jste svýho soka, Plnotučný chrty, dokázali ve finále zdolat? V čem jste soupeře převyšovali a co naopak u něj dokázali zdárně eliminovat?
Byla to naše týmovost a fakt, že nejsme tolik plnotuční jako oni. Hráli jsme taky o zápas méně, což nám společně s nižší váhou velice pomohlo. Někdy méně znamená více!
Jak vysoko letošní triumf na PSLku stavíš? Dá se srovnat, jestli bylo náročnější vybojovat ho letos než v roce 2018?
Jednoznačně musím uznat, že náročnější to bylo v roce 2018. Museli jsme tenkrát dvakrát porazit Midgets v plný sestavě, což je vždycky velká výzva.
Jak sis Ty osobně užíval atmosféru a vše s tím související jak v samotným průběhu letošního ročníku, tak i při finálovém turnaji?
Herně jsem si to velice užil. Po jedné prohře jsem soupeřům nepodal ruku, protože jsem byl fakt naštvanej. Za to bych se jim chtěl omluvit, ale pokud budu i příští rok cítit křivdu, tak se asi zachovám úplně stejně. Tak bych je chtěl jenom dopředu varovat. (smích) Finálový turnaj perfektně sedl celýmu týmu a kromě prvního zápasu proti Plnotučným chrtům jsme to vyhráli úplně hladce. Já jsem bohužel finálový turnaj nehrál, takže jsem z toho měl smíšené pocity.
Byla vzhledem k předčasně ukončený loňský sezoně velkým zpestřením a vypadnutím z rutiny právě možnost účastnit se Pražské streetballové ligy?
Jo, byla to paráda. Během karantény jsem často pracoval na home office a nedalo se moc stýkat s kamarády, natož chodit na tréninky. Jakmile začalo PSLko, tak jsem si hned uvědomil, jak je důležitý mít partu lidí kolem sebe a ještě si parádně zahrát.
Jaký nejsilnější vzpomínky a zážitky na letošní ročník PSLka si uchováš?
Nejhorší byl první hrací den v obrovským slejváku. Nedalo se najet, nikoho ubránit a šlo střílet jedině za tři. Pozitivní byl finálovej zápas. Čekali jsme, že to bude zase velkej boj a vyrovnaná koncovka, ale nakonec to kluci zvládli s přehledem.
Užili jste si s klukama afterparty po turnaji a oslavili titul se vší parádou?
Po finále PSLka jsme hned jeli do Handlové na Slovensko, kde jsme druhý den hráli další turnaj. Poté jsme od soboty až do pondělí slavili. Pamatuju si asi půlku, takže to bylo určitě úspěšný. Celej tým, kterej odehrál Pražskou streetballovou ligu, se dohromady sešel až v srpnu v hospodě, kde jsme to taky pořádně oslavili. Většina hráčů tam v podnapilém stavu přislíbila účast i na příští rok. Já si to všechno pamatuju, takže snad budeme obhajovat ve stejný sestavě.
Takže to aby se soupeři už teď třásli.
Příští rok zase všechny zničíme. Budeme větší, silnější, rychlejší, chytřejší a nic nevzdáme.
Foto: Jakub Nedbal
