Pomyslnou kapitánskou pásku druhej rok v řadě navlíknul Miroslav Kovácsik a v obou případech dovedl Plnotučný chrty k druhý příčce ve finálovém turnaji Pražské streetballové ligy. Primárně o letošní sezoně se v dalším z řady rozhovorů velmi květnatě a působivě rozpovídal.
Mirku, s týmem Plnotučný chrti jste obsadili druhou příčku ve finálovém turnaji Pražské streetballové ligy 2020. Převládala ve Vás spíš radost ze stříbra, nebo zklamání, že jste to nedotáhli až k vytouženýmu titulu?
Pro nás to po minulém ročníku bylo už druhé stříbro. Doufali jsme, že se nám letos povede dosáhnout nejvýš, ale soupeř byl nakonec o něco lepší. Budu mluvit za sebe, ale pro mě nemůže být řeč o zklamání, když má člověk možnost hrát poslední zápas turnaje dva roky v řadě.
Proč to ve finále neklaplo? V čem jste na soupeře nestačili a čím Vás udolal?
Měli pár centimetru navíc, dali o pár košů víc a ubránili nám toho víc, než my jim. Zadarmo to ale neměli, a věřím, že jsme byli důstojným soupeřem. Vyhráli zaslouženě, ale umím si představit scénář, kde to skončí jinak. (usměje se)
Když se ohlídneš za letošním PSLkem s odstupem času, tak jaký zážitky a dojmy se Ti jako první vybaví?
Já se na Strahov každý rok moc těším, jelikož je to jiný druh basketbalu, než se hraje v tělocvičně. Proto se my vždycky vybaví čerstvý vzduch, slunce v obličeji a pivko po zápase. I letos to naplnilo mé očekávání. S klukama z týmu spolu nehrajeme soutěž a vidíme se vždy jen dva měsíce v průběhu PSLka. Moc děkuji Schoonovi, že mě do týhle party před čtyřmi lety přizval.
Při finálovém turnaji panovala na strahovskejch kolejích parádní atmosféra. Užil sis ji se vším všudy? Včetně poturnajový afterparty?
To my si vždycky užijeme. U nás kluci každý hrací den zakončí v hospodě u Salyho. Sem tam pomůžou i zavřít. (rozesměje se) A po finálovém turnaji tomu nebylo jinak – a mělo to pro jednoho z nás i docela vtipnou dohru… Bylo co slavit, speciálně když vidíme, co se dnes děje. Proto veliký dík patří Irče (Smetanové, pozn.) a její lidem za skvělou organizaci. A že to i po těch X letech pořád táhne a doufám, že ještě pár let potáhne.
Jak se Ti tedy v globálu letošní ročník PSLka líbil? Byl jsi rád, když se streetballový bitvy po pauze zaviněný pandemií koronaviru konečně naplno rozběhly?
Na jaře jsme všichni museli sklapnout uši a někam se „nakvartýrovat“. Proto když to začala vrchnost uvolňovat, hodně jsme se těšili za míčem. Podle toho to pak i vypadalo a užívali jsme si každý zápas. Ta čistá radost a vděčnost, že si zase můžeme po předčasně ukončené sezoně zahrát náš oblíbený sport.
Co je pro Tebe největším lákadlem a čím je PSLko specifický a jedinečný? Co bys vyzdvihnul?
Pro mě jsou to lidi, který to hrajou. Vždy jsem měl pocit, že baskeťáci a baskeťačky jsou jiná sorta lidí. Ale to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Hodně lidí sice znám jenom od vidění a ne osobně, ale po těch letech i přes veškeré odlišnosti vidím, že to máme v mnohém hozený stejně.
Pokud vše klapne a nepřijde jakýkoli zásah zvenčí, můžeme se na účast Plnotučných chrtů těšit i na Pražské streetballové lize 2021?
Právě dnes je těžké říct, co bude, ale pevně věřím, že se ročník 2021 konat bude. A my nebudeme chybět.
Mimochodem, co pětkový basket, hraješ ho stále?
Letos zkusím zase přebor A v Dolních Počernicích. Ambicí je probojovat se do play-off a pokud možno být v každém zápase přinejmenším vyrovnaný soupeř. Ať je vždy o co hrát.
Foto: Jakub Nedbal
