Tým Šmoulové dorazil 8. srpna na sever Čech oslaben, přesto odhodlán zabojovat v kategorii Kadetky U16 o co nejlepší umístění. Holky dřely do úmoru a nakonec pod děčínskou skálou vydolovaly stříbro. Komplexně jsme turnajový dění i vše jemu blízký rozebrali s jednou z plejerek týhle družiny, Hankou Kačírkovou.

Hanko, s týmem Šmoulové jsi v kategorii Kadetky U16 na 25. ročníku Labského streetballového poháru v Děčíně obsadila druhou příčku. Jak sis tenhle úspěch v podobě zisku cennýho kovu užívala?
Určitě to byl skvělý pocit. Moc jsme se celý rok na street těšily a nakonec jsme měly strach, že vůbec nebude. Stříbrná medaile byla jen takovou třešničkou nad skvělým zážitkem.

Jaký pocity v Tobě bezprostředně po finálovým utkání převažovaly? Bylo to štěstí a radost z druhýho místa, nebo smutek a naštvání, že jste to s holkama nedotáhly až ke zlatu?
Byly to takové smíšené pocity. Holky ze Sadské byly silný soupeř a dařilo se jim, ale na druhou stranu to byl skvělý kamarádský boj, takže jsme si to moc užily a měly radost.

Proč to ve finále neklaplo? V čem byly Vaše soupeřky z týmu Hodně pod tlakem lepší a co Vám se nedařilo podle představ?
Velkou roli určitě hrálo sluníčko a velké teplo, které zrovna ten den bylo. Tohle bylo umocněno ještě tím, že nám den před turnajem lehla naše čtvrtá hráčka, tak jsme neměly nikoho na střídání. Holky byly a jsou výborné střelkyně – a to se taky projevilo i v našem finálovém utkání.

Když na turnaj v Děčíně nahlídneme z globálu – co Tebe osobně na něm nejvíc zaujalo a na co budeš v budoucnu ráda vzpomínat?
Na tomto turnaji mám nejradši úžasnou atmosféru, přátelskou náladu a na druhou stranu bojovnost v očích každého hráče. Je to vždycky den, kdy se vidím s lidmi, které jsem dlouho neviděla – a na to se vždycky vzpomíná nejlépe.

Čím je tedy z Tvýho pohledu turnaj lákavej a přitažlivej, že se jej každoročně účastní tak velkej počet týmů a hojně se na jeho kurty i opakovaně vrací?
Jak už jsem řekla, panuje tam vždy skvělá přátelská basketbalová atmosféra. Je to možnost vidět se s přáteli, zahrát si a užít si spoustu zábavy. Je to také možnost utkat se s jinými týmy a poměřit své síly vždy po roce a vidět zlepšení.

Teprve čtrnáctiletej talentovanej borec Milan Tomáš Stráněl dokázal vyhrát smečařskou soutěž Sanex Slam Dunk Contest. Jak se Ti jeho předvedený kousky líbily? A byla jsi hodně překvapená, že z trůnu dokázal sesadit i obhájce Areka Przybylskiho?
Hodně mě to překvapilo, hlavně když jsem se dozvěděla, že je mu pouhých 14 let. Vystupoval, jako by smečoval několik let, a byl to velký zážitek. A sesadit Areka pro něj nebylo vůbec nic složitého.

Světlo světa nedávno spatřil highlight z letošního Labského poháru. Co na něj říkáš?
Myslím, že má obrovskou sílu. Je v něm vidět vzájemná podpora a také krásné okolí Děčína.

Aktuální situace sice není jednoduchá, ale pokud se nestane nic nečekanýho, dorazíte s holkama na naše turnaje i v nadcházející sezoně?
Určitě dorazíme a už teď se moc těšíme!

Co bys Labskému poháru popřála do dalších let?
Popřála bych všem hodně zdraví a ať se daří turnaje pořádat i nadále.

Hanka (uprostřed) se spoluhráčkami na stupních vítězů přebírají ocenění za druhý místo.
Foto: Jakub Nedbal