Sdílej článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Ondra Malý o rozdýchávání porážky ve finále, vzpomínkách a zážitcích z Labského poháru, posunu turnaje kupředu i památných bitvách a našlápnutí k úspěchu na Václaváku

Tým Northern stars obhajoval titul z loňskýho ročníku Labského streetballového poháru, ale letos se ve finálovým mači musel sklonit před Sokolíky. Kapitán týmu a dlouholetá stálice – v tomto kontextu se dá říci už i legenda – turnajů Streetball manie Ondra Malý v poutavým a obsáhlým interview zevrubně povyprávěl o letošním 25. ročníku turnaje, zavzpomínal na předchozí účasti a taky se vrátil k bojům na Prague International Streetball Cupu v roce 2017.

Ondro, jako kapitán jsi dovedl tým Northern stars k druhý příčce v kategorii mužů na letošním Labském streetballovém poháru. Mrzí Tě – i přes tenhle úspěch – fakt, že se Vám nepovedlo obhájit loňský prvenství?
Musím říct, že jsem to pár dní rozdejchával a dost mě to i mrzelo, protože nerad prohrávám. Hlavně jsem ale nemohl překousnout to, že vyhrál tým z Prahy. To je pak pro všechny naše místní týmy z Děčína vždy největší potupa. Ale zase na druhou stranu – je to velká motivace pokusit se příští ročník turnaje znovu vyhrát.

Čím Vás ve finálovým klání Sokolíci přehrávali? Kde hledáš hlavní příčiny porážky?
Sokolíci nás přehráli úplně jednoduchou akcí pick and roll, na kterou jsme v obraně nedokázali najít žádný recept. A pak taky rozhodla výšková a váhová převaha pod košem. Musím uznat, že vyhráli zcela zaslouženě.

Turnaj ve streetballovým Woodstocku letos oslavil již 25 let na tuzemský scéně. Co se Ti jako dlouholetý stálici na našich turnajích vybaví, když se tohle numero řekne? Dokážeš sám spočítat, kolik účastí máš odškrtnuto?
Určitě se mi vybaví hodně vzpomínek a zážitků, které jsem na tomto legendárním turnaji se svými spoluhráči prožil. Nejraději vzpomínám na to, když jsem měl možnost se poměřit s dnes už bývalými ligovými hráči a reprezentanty, jako byl například Ondra Starosta nebo David Šteffel – anebo si zahrát po boku legendy děčínského basketu Míry Soukupa. Turnaje se účastním už od dětských let, takže bych to odhadoval tak na 15 až 20 účastí. Přesnou statistiku si ale nevedu.

Co Tě obecně na streetballu nejvíc láká a přitahuje, že se rok co rok rád vracíš?
Na streetu mě nejvíc baví to, že tam nejsou tak striktní pravidla jako při normálním basketbalu. A taky že je hra mnohem tvrdší a silovější, samozřejmě v rámci nějakých pravidel. A také tam hlavně není od žádného trenéra vyvíjen tlak. (rozesměje se)

Jak se Ti letošní oslavy čtvrtstoletí líbily a co se Ti z nich i turnaje samotnýho nejsilněji vrylo do paměti?
Oslavy čtvrtstoletí byly super, užil jsem si je. Hodně se mi také líbilo spojení se Street Festem, na který jsme ale vzhledem k náročnému programu turnaje neměli tolik času. Nejvíc se mi ale vrylo do paměti poturnajové posezení na Mariánské louce, kde se sešly všechny týmy z naší děčínské party. Tady si vždy vše vyříkáme, zhodnotíme a zakopeme válečnou sekeru. Je to taková naše každoroční tradice, která k turnaji neodmyslitelně patří.

Turnaj provázelo extrémně horký počasí. Jak se Tobě osobně v něm hrálo?
S extrémně horkým počasím nemám vůbec žádný problém. Hrálo se mi skvěle. Až na finále vše klapalo tak, jak mělo.

Jak vnímáš posun turnaje a zvyšující se zájem o něj v průběhu let? Je i pro Tebe paráda vidět, že o něj mají čím dál větší zájem i ti nejmenší balleři a ballerky?
Vnímám to tak, že se turnaj od mých začátků posunul hodně dopředu. To je bez debat. Určitě jsem rád, že je o něj čím dál tím větší zájem ze strany těch nejmenších. Kolikrát mi přijde, že jich je tam až moc. (šibalsky se usměje)

Na druhou stranu si ale myslím, že zájem a hlavně kvalita v mužské kategorii poslední roky dost opadává. Snad se to v budoucnu zlepší.

Před třemi lety sis zahrál na prestižním mezinárodním turnaji Prague International Streetball Cupu na Václavském náměstí, kde jsi měl možnost konfrontace s týmy ze zahraničí. V čem vidíš jejich největší sílu a kvalitu?
Vzhledem ke zranění a nemoci našich dvou hráčů jsem měl možnost na turnaji odehrát pouze asi tři utkání. Do druhého dne už jsme bohužel kvůli těmto okolnostem nemohli nastoupit. Každopádně jsem si to užil parádně a byla pro mě dobrá zkušenost poměřit se s hráči z jiných zemí. Mám velkou motivaci se na tento turnaj zase probojovat, i když systém kvalifikace je pro nás dost obtížný.

A teď už tedy k otázce. (smích) Když vezmu týmy, s nimiž jsem měl možnost se konfrontovat, tak mezi námi nebyl žádný rozdíl, ba naopak. Měli jsme v tu dobu opravdu silný tým, který se opíral hlavně o Míru Soukupa a Šimona Ježka. Ale bohužel nás potkalo již zmiňované zranění a nemoc.

Pokud bys i přesto měl porovnat soupeře na turnajích Českého streetballového poháru a ty ze zahraničí, kde nacházíš odlišnosti v kvalitě?
Zásadní rozdíl bude v tom, že na našich kolbištích občas potkáš tým, který basket tak často nehraje a kolikrát jim míč spíše překáží. Když pominu rychlost a techniku, tak tohle je podle mě největší rozdíl.

Co bys Labskému streetballovému poháru popřál do dalších let?
Labskému poháru přeji do budoucna mnoho dalších úspěšných let a ať vše klape tak, jak má. Zároveň bych Vám všem chtěl za všechno moc poděkovat! Jsem rád, že se turnaj s tak velkou tradicí koná právě v našem městě a že se ho můžu každoročně účastnit.

Foto: Jakub Nedbal

Předchozí články