Kapitánem vítěznýho týmu Hodinový kladiva v prestižní mužský kategorii na celostátním finále ve stověžatý Praze byl Tomáš Blažek. Jeho ekipa opanovala také o den dříve pražskou kvalifikaci, díky čemuž zažila víkend snů protkanej ziskem dvěma zlatejch placek. O všech jeho zákoutích jsme si v naší zpovědnici povídali právě s lídrem tohoto týmu.
Tomáši, s týmem Hodinový kladiva jste kralovali prestižní mužský kategorii ve Finále Českého streetballového poháru v Praze na „Čerňáku“. Hodnotíš i s menším odstupem tohle zlato jako velkej úspěch?
Zlato rozhodně hodnotím jako velký úspěch! S klukama, s nimiž jsem hrál, jsme navíc neodehráli moc dobrou sezonu. Když jsme sestoupili (s Chomutovem z první ligy, pozn.), tak jsme si s klukama chtěli ještě zapinkat a lehce omylem z toho vyšlo i zlato.
V rozhodujícím mači o zlato jste s klukama setnuli tým Basket-Obchod.cz. Co na soupeře nejvíc platilo? Jaký byly klíče k Vašemu triumfu?
Bylo fajn vyzvat tým Basket-Obchod.cz již podruhé. Do druhého utkání s nimi jsme šli sebevědomí a po tom, co jsme hráli rychle, tak jsme je zvládli porazit znovu. Bylo velmi důležité udržet nervy na uzdě a nedostat se do konfliktu.
Jaký emoce se v Tobě krátce po dobití streetballovýho piedesatalu v celostátním finále mísily?
Emoce byly fajn, jelikož jsme porazili zástupce Basket obchodu de facto potřetí (měli na turnaji dva zástupce, pozn.) a aspoň jsme měli nějaký úspěch na konci sezony. Po té nevydařené sezoně byl příjemný bonus získat zlato.
Den před celostátním finále jste s klukama zvítězili i na pražském kvalifikačním kole. Jaká cesta k vítězství na něm vedla? Prošli jste turnajem bez ztráty kytičky?
Cesta pražským kolem byla vlastně velmi jednoduchá, když jsme víceméně žádný zápas neměli problém. Hráli jsme velmi rychle, proměňovali jsme střely za tři body a bylo vidět, že jsme o čtyři třídy výš než ostatní. Jediný zápas, který nám dělal problém, bylo finále, ale i to jsme nakonec zvládli urvat na svou stranu.
Na turnaje Streetball manie jezdíš již dlouhý roky. Co Tě na nich, respektive streetballu, nejvíc baví? Čím jsou podle Tebe naše turnaje výjimečný a odlišný?
Na streetballu mě baví, že se hraje již po sezoně, není tam jakýkoliv tlak na hru a člověk si tam vlastně s klukama může dělat, co chce. Taky si užije den s kamarády v dobrém prostředí a dělá to, co ho baví.
V průběhu zápasů pražského kola jsem mnohokrát viděl, jak jsi do soupeřova koše „zarval“. Mrzí Tě, že se Ti o něco víc nedařilo i ve Slam Dunk Contestu?
Během zápasu jsem „zarval“ několikrát, tam jde ovšem pouze o jednoduchou smeč bez kreativity nutné pro Slam Dunk Contest. Volba mé první smeče na soutěži nebyla ideální a měl jsem jít spíše do smeče jednodušší, jelikož soupeři – se vší úctou a respektem – nebyli tak kreativní, jako dokážu být já. Ostatně hodnocení poroty na Slam Dunk Contestu je dle mého názoru nekonzistentní, jelikož lehký dunk někdy hodnotí více body a naopak těžší dunk ocení méně.
Kam si doma medaile a korunky za vítězství vystavíš?
Medaile i korunky už mám vystavené na zdi, kde mám medaile i z ostatních turnajů a soutěží.
Streetball mania letos slaví 31 let na tuzemský scéně. Co bys jí popřál do let nadcházejících?
Streetball manii bych do dalších let popřál mnoho úspěchů a další sponzory, kteří zvládnou vylepšit ceny pro výherce turnaje.
Foto: Petr Flousek
