S týmem Krabů jste se nedávno zúčastnili Ghetto Games 2016 v Lotyšsku. Jaký
turnaj byl a jak sis ho Ty osobně užil?
Turnaj byl absolutně fantastický. Zúčastnilo se ho na dvacet týmů rozdělených do dvou
skupin s tím, že do play-off postupovalo vždy 8 týmů z každé skupiny. Jednalo se opravdu o
mezinárodní turnaj, kterého se účastnily týmy z vícero zemí
Evropy, tedy byla to i jedinečná šance poznat různé přístupy ke hře a různé
styly hry. Já osobně jsem si turnaj užil až nad míru očekávání, ačkoliv jsem, a
myslím si, že nikdo z nás, nepočítal s tím, že v jedno odpoledne odehrajeme na deset
zápasů. Na druhou stranu vzhledem ke vzdálenosti, kterou jsme museli na turnaj urazit, jsme si
opravdu zahráli do úplné sytosti/vyčerpání, což bylo skvělé.
Turnaj byl například oproti těm pořádaným Streetball manií specifický v tom, že
se hrálo bez rozhodčích či rozpisů zápasů. Fungovalo všechno bez
větších potíží? A museli jste si na tohle nějak zvykat?
Je pravdou, že organizace Ghetto Games, jinak také Ghetto Family, není prostým pořadatelem
sportovních klání, ale organizací se společenským přesahem
budujícím širokou základnu podporovatelů, kteří se, ať už přímo či
nepřímo, podílí na rozvoji a chodu veškerých eventů, které se
snaží ukázat, že volný čas se dá trávit na ulici i smysluplně.
Této myšlence je pak podřízeno úplně všechno, což jsme zprvu vůbec
netušili. Byl to pro nás samozřejmě šok, neboť není tajemstvím, že streetball se
od klasického basketbalu liší větší tvrdostí, a tak jsme se báli
právě sporných situací, které vždy rozhodli na českých turnajích arbitři.
Postupem času jsme však pochopili motiv takového konceptu a to, že jsou jednotliví hráči
a týmy nuceni mezi sebou komunikovat – a tím se samozřejmě poznávají a
vytvářejí nové vazby. Nešlo tedy čistě jen o basket, ale jednalo se spíše
o společenskou událost, kde doprovodným programem byl onen turnaj, který sloužil jako
ice-breaker mezi jednotlivými účastníky.
Můžeš poodhalit pozadí, jak turnaj probíhal? V jakém prostředí, jaká
panovala atmosféra a jestli vše probíhalo v duchu fair-play.
Turnaj probíhal v přímořském městečku Jurmala kousek od Rigy. Kromě zmíněných
odlišností byl turnaj podobný těm, které pořádá Igor Bayer zde v ČR,
tedy program doplňovaly různé akce, ať už soutěžního nebo ryze zábavného charakteru.
Lze však vidět, že basketbal je v Lotyšsku opravdu nejsledovanějším sportem, tedy že
zájem ze strany veřejnosti byl poněkud větší než v tuzemsku. V Rize ve stejnou dobu
probíhaly turnaje Fiba 3×3, tak nám chvilkami přišlo, že se vlastně nacházíme v
basketbalové/streetballové oáze plné basketbalových hřišť.
Turnaj probíhal v přátelské atmosféře a obavy z konfliktů ohledně výkladu pravidel
v různých situacích rychle vzaly za své, neboť pod vlivem takové atmosféry měl
každý v hlavě jen jedno, a to streetball. Tedy každý účastník věděl, že se hraje hra,
která je nejkrásnější ve své ryzí podobě, tedy když je prostá
neférového jednání. Za celý turnaj jsme neevidovali žádný
problém – a co se zdálo být sporné, se pak v přátelském duchu
dořešilo u piva.
Ve skupině jste zapsali tři vítězství a do play-off postoupili z posledního postupového
– osmého – místa. Měli jste podle Tvého názoru šanci urvat ve
skupině více výher a postoupit z výhodnější pozice?
Šanci jsme samozřejmě měli, ale vlivem dlouhé cesty (16 hodin) a minimální aklimatizace
nám chvíli trvalo, než jsme se dostali k naší hře a byli schopni ze sebe dostat to
nejlepší. Osobně si myslím, že nám minimálně 3 zápasy ve skupině utekly
vlastním zaviněním a byli jsme přesvědčeni, že to byly týmy, které jsme museli
porazit. Na druhou stranu, zase jsme mohli mít více smůly a nemuseli jsme se do play-off dostat
vůbec. (usměje se) Takže to beru sportovně a s výkonem jsem naprosto spokojený.
V play-off jste bohužel vypadli hned v prvním kole s týmem, který obsadil konečnou čtvrtou
příčku. Co Vám k postupu chybělo?
Musím uvést, že ačkoliv jsme vypadli již v prvním kole play-off, neměli jsme pocit, že to bylo
maximum, čeho jsme mohli dosáhnout. V základní části jsme dokonce vetší
část zápasu vedli nad týmem, který skončil jako druhý – a i tým,
který nás vyřadil v play-off, byl hratelný. Problém však nastával v
momentě, když týmy začaly hrát přes svoje „dlouhé“ – a po takovém počtu
zápasů svoji roli hrála i naše fyzička.
V tomto zápase však rozhodujícím faktorem byla právě naše
nedostačující fyzická kondice.
Po turnaji jste uvedli, že velkým problémem byla u Vašeho celku právě absence
klasického „dlouhého“ borce. Byl to i z Tvého osobního pohledu jeden z
důvodů, proč se nepodařilo urvat lepší výsledek?
Určitě, náš nejvyšší hráč měl 190 cm, přičemž jsme hráli proti
týmům, které měli borce, jež museli měřit kolikrát i přes 210 cm. V takových
chvílích nám nezbývalo nic jiného než tyto hráče zdvojovat,
nechávat míče vyhazovat za perimetr a riskovat střely z dlouhé vzdálenosti. Roli
„dlouhého“ si na sebe v tomto turnaji vzal Vojtěch Inger (Lamík), který odvedl
výbornou práci, zvláště pak za situace, kdy si již ve třetím zápase
zlomil 2 žebra – a přesto byl schopen hrát s velkým nasazením.
Na turnaj cestoval pouze v roli kouče kapitán týmu Jakub Unar. Jak velkou nepříjemností
byl právě i fakt, že jste se museli obejít bez svého ústředního borce a
kapitána?
Jakub Unar do naší hry vnášel dynamiku. Byl schopen tvrdým nájezdem s sebou
stáhnout další obránce pod koš – a buď nájezd proměnil, nebo tím
uvolnil naše poziční střelce. Samozřejmě to obtíží bylo, ale naštěstí se
jeho role zhostil Lukáš Žáček, který svojí kvalitou a zkušenostmi
tým držel a tento výpadek zasanoval. Kuba Unar nám díky znalosti celého
týmu a jeho hry byl schopen v roli trenéra v zápase pomáhat svým nadhledem nad
celou hrou, kdy nám pro zápal unikaly základní věci, na které nás pak
Kuba správně upozorňoval a snažil se nám poradit, jak hru uzpůsobit jednotlivým soupeřům.
Vnímáš jak Ty osobně, tak i celý tým turnaj jako výbornou
zkušenost, která Vás může opět o něco posunout?
Je to nepopsatelná zkušenost. Kdo se takového nebo podobného turnaje nezúčastnil, o
moc přichází. Posunulo nás to jak herně, tak jako hráče v tom smyslu, že slovní
obrat fair-play člověk po takovém turnaji chápe úplně jinak. Všem týmům z
České republiky vřele doporučuji se na takový turnaj registrovat a účastnit se ho, je to
zážitek na celý život!
Foto: Facebook Ghetto Basket
