Jednoznačným (titulovým) králem letošního jubilejního 20. ročníku (letní verze) Pražské streetballové ligy je Honza Srna. Ten po loňským bronzu s týmem Vysyp si písek letos vybojoval v týmový soutěži zlatý placky, navrch obhájil titul nejlepšího střelce a přihodil k němu i ten pro top trojkaře PSLka. Není divu, že interview se neslo ve velmi uvolněným duchu a Honza o uplynulým ročníku mluví téměř výhradně v superlativech.
Honzo, letos ses stal nejlepším střelcem i trojkařem Pražské streetballové ligy. Jak je vidět, tak Ti sezona sedla hodně parádně. Co za tím podle Tebe vězí?
Určitě pomohl návrat na Strahov. Jednak je to trošku o zvyku a přece jen je to z trojky o něco blíž. (úsměv)
Pozici nejlepšího PSLkového skórera jsi dokonce dokázal obhájit. Je obhajoba ještě sladší a cennější? A co Ti na ni řekli Tvoji spoluhráči?
Asi cennější. Obojí byl ale moc hezký pocit. Spoluhráči mi gratulovali a dokonce jen částečně to bylo myšleno sarkasticky. Příště prý můžu občas balon půjčit i jim.
V loňským ročníku jste s týmem Vysyp si písek obsadili třetí místo, letos jste již dokázali vystoupat na nejvyšší stupínek. Čím jste ve Finálovým turnaji dokázali svoje soky přehrávat a co Vás nakonec ke kýženýmu cíli dovedlo?
Většinu předešlých let jsme měli ve skupině pěkné výsledky a pak na Finálový turnaj jsme se sotva sešli. Loni to bylo poprvé, co jsme měli na finálový den dost lidí – a holt se v semifinále nevydařil závěr. Letos se naopak zadařilo a ve finále nám padlo o šestku víc.
Stavíš Ty osobně vejš dvě individuální trofeje, nebo tu týmovou?
Týmová trofej je pro mě určitě výš. Když na zápasech nebudu, dá body někdo jiný, ale PSLko se nám podařilo za těch už x let vyhrát poprvé.
Základní část PSLka se tedy odehrála na Strahově, kam se po rekonstrukci a opravách vrátila. Už jsme to nakousli, že tenhle comeback byl za Tebe vydařenej. Souhlasíš i s ostatními ballery a ballerkami, že tohle místo má unikátní kouzlo a jedinečnost a je s PSLkem tak nějak „spjatý“?
Návrat mě moc potěšil. Loni na Pražačce to taky mělo svoje kouzlo, ale na Strahově je to tradice a hospoda je blíž.
Kvůli velmi nepříznivý předpovědi počasí jsme nakonec museli Finálový turnaj přesunout do haly v Radotíně. Byl to velkej nezvyk skočit ze Strahova a venkovních kurtů do krytý haly?
Hala nám ze začátku turnaje moc nesedla, ale pak si to sedlo. Raději bychom samozřejmě dohrávali na Strahově, ale nedá se nic dělat.
Bylo Tvojí optikou něco zajímavýho, nečekanýho či jedinečnýho, co bys z letošního ročníku PSLka rád vyzdvihl?
Pozitivem je návrat na Strahov. Negativem pak, že na finálový den nepřálo počasí, přišlo mi, že se ale zbytečně dlouho čekalo, jestli to přece jen nevyjde. Nevím, jestli byl Radotín domluvený dopředu, nebo spíš na poslední chvíli už nic jiného nebylo. Nicméně naprosto chápu, že je to organizačně dost těžký, když do toho takhle zasáhne počasí. Takže díky za možnost odehrát to v termínu. (usměje se)
Oslavili jste po finále s klukama jak celkovej triumf v mužský kategorii, tak i Tvoje dvě individuální trofeje?
Popravdě řečeno ani moc ne. Turnaj končil pozdě, takže jsme si na chvíli sedli a jeli domů. Druhý den nás čekal turnaj 3×3 – proč nás napadlo se upsat hned druhý den i na to, to těžko říct…
Foto: Jakub Pláteník
