Lukáši, s týmem Basket-obchod.cz jste na Prague International Streetball Cupu 2019
vypadli ve čtvrtfinále po prohře 12:21 s pozdějším celkovým vítězem,
týmem Inanomo Moscow z Ruska. Mrzela Vás čtvrtfinálová porážka hodně vzhledem
k ambicím a touze uspět v mezinárodní konkurenci?
Nerad prohrávám, neumím to, takže i tato porážka mě mrzela. Ale vzhledem k tomu, že
jsme ještě dva dny před turnajem nevěděli, jestli dostaneme divokou kartu, nebo ne, a na turnaj jsme se
sjeli z dovolených, když jsme minimálně týden nedrželi míč v ruce, tak
čtvrtfinále pro náš tým, kde jsme vypadli s budoucími vítězi turnaje,
nebyl až tak špatný výsledek.
Jaký byly nejsilnější stránky soupeře? V čem jste za ním nejvíc
zaostávali?
Byla to určitě větší sehranost a větší basketbalové
zkušenosti.
Když turnaj vezmeš v globálu. Jak vysoko stavíš jeho úroveň v
porovnání s ostatními tuzemskými podniky?
S týmem Basket-obchod.cz jsme objížděli všechny zastávky Chance 3×3 Tour, takže když
Prague International Streetball Cup porovnám například s klasickou zastávkou Chance 3×3 Tour
v Kroměříži, tak úroveň týmů (na mezinárodním turnaji) byla o
poznání lepší, což je způsobeno tím, že vítěz postupoval rovnou na
challenger. Finále Chance 3×3 Tour v Pardubicích, co se kvality soupeřů týká, bylo
přibližně na stejné úrovni jako turnaj na Folimance. Pokud budu porovnávat organizační
kvalitu, Streetball mania bude rozhodně před Chance 3×3 Tour.
Souhlasíš tedy, že týmová obsazenost byla na opravdu vysoký úrovni a
měli jste tak jedinečnou šanci poměřit se s top týmy?
Ano, týmy, které se účastnily turnaje, byly opravdu na vysoké úrovni.
Vzpomněl bych především Gulbele, což jsou kluci z Litvy, kteří vyhráli zastávku
World Tour a několik challengerů. Takže vidět je v akci bylo určitě super, poměřit síly jsme s nimi bohužel
nemohli, protože jsme se s nimi nepotkali. Třeba se nám to povede příští rok.
Kvůli počasí se turnaj nemohl hrát na Václavském náměstí, ale
uskutečnil se na Folimance v krytý hale. Preferuješ spíš halu, nebo si
víc užíváš letní turnaje pod širým nebem?
Jakožto hráč pětkového basketu, který přes sezonu tráví každý den v
hale, preferuju právě halu. Jelikož jsem menšího vzrůstu, tak mám hru založenou hlavně
na střelbě z dálky, takže když venku fouká, není to pro mě úplně
ideální. Navíc na palubovce se dribluje o hodně lépe než na plastovém
hřišti venku, na kterém míč moc neskáče.
Už jsme to trochu nakousli. Byl pro Váš tým i Tebe osobně velkým lákadlem na tomto turnaji fakt, že byl satelitem, z nějž byla šance kvalifikovat se na challenger do
Lotyšska?
Jak už jsem řekl výše, tak ani jeden z nás nedržel týden míč v ruce, a to
kvůli tomu, že jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli na turnaji vůbec budeme hrát. Využili
jsme toto období k dovoleným, protože do té doby jsme každý víkend někde
hráli turnaje a přes týden trénovali. Takže ano, přímý postup na challenger byl
jakýmsi menším lákadlem, vzhledem k okolnostem jsme ale tušili, že šance
probojovat se na něj je dost malá.
Jaký dosavadní největší úspěchy jsi ve streetballu/3×3 zapsal? A
jaký máš v tomto sportu do bližší i vzdálenější
budoucnosti ambice?
Tak 3×3 hraji od svých 18 let, kdy si mě do reprezentačního výběru vybral Michael Kruk. V
kategorii do 18 let jsme vyhráli kvalifikaci o ME a na ME jsme vypadli ve čtvrtfinále a skončili na
5. místě. Díky diskvalifikaci mužské repre z ME jsem se dostal v osmnácti na ME
dospělých, kde jsme ve skupině dvakrát smolně prohráli. Další léto jsem
toho moc neodehrál kvůli reprezentačním povinnostem v pětkovém basketu, ale stihl jsem pomoct
vybojovat druhé místo v Nations League. Další léto to bylo podobné,
kvůli pětkovému basketu jsem odcestoval jen na mistrovství světa do 23 let do Číny, což
považuji za největší zážitek – i přes výsledkový neúspěch.
Co Ti směrem k pětkovýmu basketu ten trojkovej nejvíc dává a v čem
pomáhá? Je to tvrdost, agresivita nebo rychlost?
Z toho, co jsi vyjmenoval, je to rozhodně tvrdost a agresivita. Největší pozitivum a přínos
3×3 pro pětkový basket však vidím v tom, že se musíte spolehnout
především sám na sebe. 3×3 Vás zkrátka svlékne do naha a odhalí
veškeré Vaše nedostatky. Pokud Váš protihráč prohraje v 1 na 1, nikdo
Vám nepomůže ze slabé strany, jako je tomu v pětkovém, jinak okamžitě dostáváte
volnou dvojku.
Letošní sezonu v Kooperativa NBL jste s Opavou rozjeli na výbornou a zatím se Vám výsledkově výrazně daří. Věříš, že byste letos po dvou
letech mohli znovu zaklepat na finálovou bránu?
V Opavě máme vždy ty nejvyšší ambice, v loňské sezoně jsme chtěli
dojít určitě dál, než jen do čtvrtfinále, což bychom letos chtěli napravit. Třeba
právě zopakováním dva roky starého úspěchu. Zatím se nám
daří, ale stále je za námi jen půlka soutěže, takže nesmíme usnout na
vavřínech. Zajíci se totiž počítají až po honu.
A jaký jsou Tvoje osobní ambice a cíle? Mluvil s Tebou třeba i kouč Petr Czudek, že se
Tvá minutáž bude postupně zvedat?
Chtěl bych týmu pomoct více, než v předešlých dvou sezonách – a taky
trávit na palubovce trochu více minut. S trenérem Czudkem jsme mou minutáž před
sezonou neprobírali. Vím, že si jí musím zasloužit dobrými a
koncentrovanými výkony.
Foto: Jakub Nedbal