Exponovanou kategorii žen na pražském kole i ve finále Českého streetballového poháru si pod svoje křídla vzaly holky z týmu Cookies. Při (dvojitý) cestě za zlatým grálem se jim povedlo setnout i loňský vítězky, strakonickou ekipu Mirkovo holky. O nástrahách cesty za triumfem, obou turnajovejch dnech, úspěších let minulých i přání Streetball manii do dalších sezon jsme si povídali s kapitánkou týmu Alžbětou Pražákovou.

Alžběto, po sobotním triumfu na pražském kole jsi v roli kapitánky dovedla tým Cookies ke zlatu i v celostátním finále. Jaký pocity v Tobě po zisku zlata převládaly?
Popravdě, zpočátku to byl velký šok, do turnaje jsme rozhodně nešly s tím vyhrát. Už při dopravě na turnaj jsme si první den říkaly, jak nás určitě ostatní týmy převálcují. Přece jen je to pražský turnaj a poprvé jsme soutěžily v kategorii žen na 18 let, kde se dá očekávat velká konkurence a hodně zkušených hráček. Navíc hned první zápas se nám zranila hráčka a my celý turnaj dohrávaly ve třech, což nám na sebevědomí moc nedodalo. Nakonec jsme ale všechny pochyby hodily za hlavu a šly jsme si to užít.

Řekla bych, že naše vítězství byl spíš takový vedlejší produkt naší velké radosti z toho, že jsme si zase společně po dlouhé době mohly zahrát. Přece jen ty doby, kdy jsme spolu chodily na každý trénink a zápas už jsou pryč – a teď každá hrajeme za jiný tým, v jiném městě a je pro nás o to těžší se sejít. Tak to řešíme už pár let prázdninovými streetballovými turnaji.

Jak se Váš triumf v republikovým finále rodil? Kdy v průběhu turnaje jsi začala cítit, že dneska je to opravdu ten „Den D“ a máte šanci stanout až na streetovým Olympu?
Hned zpočátku jsme byly dost namotivované ze sobotního vítězství, řekla bych, že to nám dodalo to potřebné odhodlání pokusit se o výhru i v republikovém finále. Začaly jsme moc dobře a po třech odehraných zápasech jsme měly statut neporaženého týmu, tam jsme si už říkaly, že máme skvěle našlápnuto a musíme jen vydržet. Následující zápas jsme sice prohrály, ale to nám nakonec celkové vítězství nepřekazilo.

Jak fyzicky náročný bylo zvládnout celej víkend na „Čerňáku“ při obrovským vedru, který oba dva dny turnaj lemovalo?
Je pravda, že všechny jsme věděly, co nás na „Čerňáku“ čeká, co se týká fyzické náročnosti. Každá z nás turnaj absolvovala už několikrát a pamatuji si snad jen jeden ročník, kdy místo obrovského vedra jen pršelo. Naše strategie byla odehrát zápas, rychle se zchladit ve venkovní sprše a utíkat za klimatizací dovnitř. Po fyzické stránce to sice nebylo ideální, ale více než bolavé nohy nás určitě trápilo horko.

Ve finálovým utkání se Vám povedlo setnout tým Mirkovo holky. V čem jste byly lepší a dokázaly svoje sokyně přehrát?
Mirkovo holky byly rozhodně silné soupeřky. Byly to zkušené hráčky, které hrají vyšší soutěž než my – a ani radši nebudu mluvit o jejich bezkonkurenční výškové převaze. První den jsme s nimi měly velké problémy a vyhrály jsme velice těsně, snad jen o jeden bod. Druhý den jsme už ale věděly, co a jak, a na holky jsme si daly zejména v obraně větší pozor. A vyhrály jsme s větším náskokem.

Těší Vás a jste na tým hrdá o to víc, že se Vám vlastně povedlo po oba dva dny bejt lepší než loňský vítězky? Je triumf o to cennější?
Rozhodně, všechny jsme tvrdě bojovaly a bylo hezké vidět, že i když jsme spolu už dlouho nehrály, stále se po herní stránce perfektně známe a navzájem si rozumíme. Už dlouhou dobu nám s holkama nejde o výhry, ale spíš o radost z basketbalu a přátelství, co jsme díky němu získaly. Přesto bylo samozřejmě moc hezké si zase připomenout, jaké to je něco vyhrát – a ještě k tomu dva dny po sobě. Rozhodně je to skvělý start do nadcházející sezony a všechny si odnášíme společný zážitek, na který jen tak nezapomeneme.

Mimochodem, kolik medailí jsi na turnajích pořádanejch Streetball manií doposud vybojovala?
Já osobně vlastním pět medailí z turnajů od Streetball manie. Čtyři zlaté a jednu stříbrnou. Všechny jsou vybojované na Černém Mostě. Jinak jsem už po mnoho let tradičním účastníkem streetballového turnaje v Novém Bydžově (jedna z kvalifikačních zastávek Českého streetballového poháru, pozn.), kam jezdím od svých úplných začátků a díky němuž jsem se již několikrát kvalifikovala na celostátní finále.

Odměnily jste se s holkama po triumfu ve finále nějakou dobrou večeří či drinkem?
Žádnou větší oslavu jsme nedělaly, ale každá jsme se po výhře odměnila kafem a dortíkem, což nás dostatečně uspokojilo.

Jak se Ti vlastně oba turnajový dny líbily v obecným měřítku včetně dovednostních soutěží? A co je podle Tvýho názoru na turnajích nejvíc „sexy“, že se na ně balleři i ballerky každoročně tak rádi vrací?
Turnaje na „Čerňáku“ mám moc ráda, vždy se na nich dobře bavím a vydám ze sebe maximum. Letošní ročník nebyl výjimkou a moc jsem si je s holkama užila. Co mě moc těší, je fakt, že jsem se nikdy nesetkala s konfliktní hráčkou nebo týmem, vždy jsme všechno v klidu vyřešily, buď samy nebo za pomoci rozhodčích, dokonce jsme si pokecaly a trochu zavtipkovaly.

Právě tuhle atmosféru mám na turnajích tak ráda! Sejde se banda lidí, co si chce jen užít super sport, to mi přijde hodně sexy. Co se týká dovednostních soutěží, s holkama jsme se vyhecovaly do soutěže v trojkách, nakonec jsme všechny byly neúspěšné, ale i tak mám tyhle soutěže ráda. Člověk aspoň zkusí štěstí a zjistí, jak na tom pod tlakem se střelbou je a změří síly s ostatními.

Streetball mania letos slaví 28. výročí existence. Co jí přeješ do nadcházejících sezon? A můžeme se na Tebe i s holkama těšit na turnajích i příští rok?
Streetball manii přeji na následujících turnajích co nejvíc účastníků. Ať už hráčů nebo diváků, je rozhodně o co stát. I proto se účastníci na turnaje každoročně rádi vrací a byla by škoda, kdyby takhle super akce skončila. Proto jí přeji mnoho dalších výročí a turnajů, snad se budeme v hojném počtu na turnajích potkávat i v následujících letech. Já si je určitě nenechám ujít!

Foto: Jakub Pláteník