Sdílej článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Valerie Kopecká o obrovský radosti z triumfu, cestě za zlatem, vendetě za Labský pohár či kouzlu turnaje pod děčínskou skálou

V kategorii juniorek do 18 let si nejcennější kov z hlavního města z celostátního finále odvezla družina Ballin Every Season. Ta ve finálovým mači pod takovkou kapitánky Valerie Kopecké setnula tým Dylinky, jemuž tak vrátila porážku z děčínský kvaldy. V rozhovoru jsme se vrátili jak k Labskému poháru, tak zevrubně rozebrali finálovej úspěch a zjistili, co Valerii čeká v nový sezoně pětkovýho basketu.

Valerie, jako kapitánka jsi dotáhla ekipu Ballin Every Season ke zlatejm plackám na celostátním finále Českého streetballového poháru v Praze. Popiš, jaký pocity a dojmy se v Tobě mísily po výhře ve finálovým utkání na „Čerňáku“.
Popravdě, vůbec jsem nečekala, že holky, které nás porazily v Děčíně, dokážeme znervóznět a nakonec je i převálcovat. Byly to nervy do poslední vteřiny zápasu, ale ten pocit po utkání byl opravdu skvělej.

A jak triumf prožívaly i ostatní holky z týmu? Byla sdílená a společná radost tuplovanější?
Všechny jsme do turnaje vstoupily s tím, že si jdeme pro výherní korunku, jen jsme nepočítaly s tím, že by to mohla být zlatá. Když jedna z mých spoluhráček v posledních vteřinách skórovala za dva body, čímž rozhodla, všechny jsme skákaly radostí.

Jak se Vám dařilo v průběhu turnaje? Procházely jste jím jako nůž máslem, nebo byly i chvíle, kdy sis říkala, že dneska to nejspíš neklapne?
První zápas turnaje jsme ukončily výhrou. To pro nás bylo velkou motivací. Celý turnaj jsme se držely, lehké nejistoty ohledně prohry přišly až ve finálovém zápase.

Ve zmiňovaným finálovým mači jste dokázaly setnout celek Dylinky, jemuž jste tak tedy vrátily porážku v rozhodujícím klání o všechno z Děčína. Čím jste svoje sokyně v tomto klání dokázaly přehrát? Jaký faktory Vás dovedly k výhře?
Byly jsme dravé, to byla podle mě naše největší zbraň. Musím říct, že jsme občas bránily na hranici faulu, ale daly jsme do toho vše, co jsme mohly. Jak už jsem řekla, střely z dálky nám na tomto turnaji taky přály.

Byla radost z výhry o to větší, že jste holkám mohly vrátit právě porážku z Labského streetballového poháru?
Ano, radost byla opravdu velká! Počítaly jsme, že nám holky dají zabrat, ale nakonec se to otočilo v náš prospěch.

V Mekce streetballu jste tedy obsadily druhou příčku. Jak sis turnaj na severu Čech a jeho atmosféru užila Ty osobně? Vnímáš jej jako řada ballerů a ballerek jako srdeční záležitost?
Do Děčína jezdíme s holkama už několik let, řekla bych, že letos jsme tam byly minimálně pošesté. Tyhle turnaje mi dělají radost, každoročně si vyrábíme tematická trička a po sezoně, kdy hrajeme klasicky v pěti hráčkách, je tohle super změna – a vždy se těším!

Co je podle Tebe největší specifikum a unikum Labského poháru? Čím se vymyká a odlišuje od ostatních turnajů?
Labský pohár má pestrý program, člověk se tam nenudí. Myslím si, že spoustu ballerů baví soutěže mezi jednotlivými zápasy, což celý den obohatí. Jak jsi sám zmínil, myslím si, že pro většinu z nás je to srdeční záležitost.

Kolik medailí sis za svou dosavadní kariéru z turnajů Streetball manie odvezla?
Každý rok jednu. Třikrát jsme si odvezly bronz, dvakrát stříbro a letos jsme poprvé vybojovaly zlato.

Pomalu, ale jistě se blíží nová sezona pětkovýho basketu. Za koho budeš válet a jakou soutěž budete hrát?
Letos mě s největší pravděpodobností čekají dvě soutěže. V Lounech budu pokračovat za ženský tým, kde se pokusíme odehrát 2. ligu. Právě teď jsem taky na soustředění s jedním z pražských týmů – a tak uvidím, jak se celá tahle situace vyvine. Každopádně se těším, co všechno mě čeká.

Foto: Jakub Nedbal

Předchozí články