Je dlouhodobě známo, že obhájit triumf je kumšt a velmi náročná mise. Sokolíkům v čele s kapitánem Tomášem Stiborem se ovšem náramně povedla a podruhý v řadě usedli na trůn ve Finále Českého streetballového poháru. O samotným finále, ale i pražský kvaldě, Labském poháru, olympiádě či náročnosti a férovosti turnajů Streetball manie jsme si s Tomášem povídali v obsáhlým interview.

Tomáši, jako kapitán jsi tedy podruhý za sebou dotáhl Sokolíky k vítězství na celostátním finále Českého streetballového poháru. Jak ten letošní triumf chutnal? Byl hodně vydřenej?
Obhajoba titulu byla hodně vydřená. Na celostátním finále byly všechny týmy vyrovnaný, takže každé utkání představovalo výzvu.

První a jedinou prohru jsme zaznamenali proti XBallers Family. Věděli jsme, že pokud chceme být první, musíme už jen vítězit. A to se povedlo, přestože to nebylo vůbec jednoduchý.

Pokud bys měl loňský finále porovnat s tím letošním, který zlatý placky z nich bylo Tvou optikou náročnější vybojovat?
Netroufám si tvrdit, že jedno, nebo druhé finále bylo náročnější. Každý vypjatý zápas je charakteristický svým vlastním způsobem. V minulém roce v náš prospěch hrála výška a váha, letos jsme byli v menší, zato mladší sestavě. (smích) Snažili jsme se tak využít naši rychlost a více jsme spoléhali na střelbu z delší vzdálenosti.

Kromě finálovýho triumfu jste den předtím kralovali i na pražský kvaldě. Tenhle víkend byl tedy maximálně vydařenej, že?
To tedy ano. Vydřenej i vydařenej. Teploty byly vysoký a pauzy mezi zápasy nám, už trochu starším ročníkům, nedělají úplně dobře.

Každopádně jsme nad vítězstvím moc nepřemýšleli. Snažili jsme se zkoncentrovat na každý další utkání a nic nepodcenit.

Bylo letošní finále v obecným pohledu něčím specifický, zajímavý či jedinečný? Dokážeš nějaký aspekty vypíchnout?
Nevšední určitě bylo herním systémem. Nepostupovali jsme dál klasickým pavoukem, ale hráli jsme každý s každým dvakrát. Odpadlo tedy přemýšlení, s kým se v dalších kolech potkáme, a pořadí bylo do poslední chvíle nejasné.

Mimo to bylo finále jako vždy velmi fyzický a nekompromisní, přitom ale stále v rámci fair play. Některé momenty byly taky velmi emotivní, po zápase jsme si ale vždy projevili vzájemný respekt, nehledě na to, jak moc jsme si dávali po tlamě během hry. (rozesměje se)

Už jsme to naťukli. Jak se Vám tedy s klukama dařilo v průběhu turnaje a v jaký jeho části jsi začal věřit, že by to opravdu mohlo klapnout?
Snažím se příliš nepřemýšlet dopředu. Ve sportu se to většinou nevyplácí. Soustředím se tedy vždy na nadcházející zápas a myšlenkám na titul nepřikládám velkou váhu.

Když se ohlídneme za finálovým kláním proti týmu Public Agenti 003 – co jej podle Tebe rozhodlo? V čem jste kluky nejvíc přehrávali a jakejch silnejch stránek využívali?
Klukům z Public Agentů jsme měli co vracet. Na Labském streetballovém poháru v Děčíně nás totiž ve finále porazili (Tomáš hrál za tým Last minute, pozn.). Motivace tedy byla velká. Známe se taky z 1. ligy, takže víceméně tušíme, co od jednotlivých hráčů očekávat. Na druhou stranu dobře víme, že během deseti minut hrubého času se může stát cokoliv, každé utkání je nevyzpytatelné. Proto jsme do utkání chtěli vstoupit dobře a nedat protihráčům žádný koš zadarmo.

Obranu jsme oproti Děčínu určitě zlepšili, jinak byly oba zápasy proti Public Agentům vyrovnaný a rozhodovala střelba zpoza trojkového oblouku. Dostat se do bedny přes tvrdou obranu totiž vůbec nebylo jednoduchý, o to horší pak bylo ve zhuštěném prostoru zakončit.

Povedlo se Vám oproti loňsku letošní triumf, respektive triumfy, alespoň trochu oslavit a užít si je se vší parádou?
Bohužel ne. Oslavy se dlouhodobě projevují jako naše slabina. (rozesměje se) Únava byla natolik velká, že jsme se brzy rozprchli a doma si lízali rány. Je nicméně dobrý vědět, co můžeme do budoucích let zlepšit. A můžu slíbit, že na tom budeme cílevědomě makat.

Letos byl trojkovej basket jedním z taháků OH v Paříži. Sledoval jsi zajímavý souboje pod otevřeným nebem? A komu jste mezi muži i ženami fandil?
Jelikož jsem se v té době účastnil kempů, nezbývalo na sledování tolik času, kolik bych si přál.

S nadšením jsem nicméně sledoval spanilou jízdu Nizozemců, kteří turnaj zaslouženě ovládli. Byl jsem taky nanejvýš zvědavej na výkony Američanů. Muži totiž navzdory velkým očekáváním skončili sedmí, čekal jsem proto, jak se s tlakem vypořádají ženy v čele s hlavní hvězdou Hailey Van Lith. Třetí místo je pro ně v natolik vyrovnaném turnaji nakonec velkým úspěchem.

V příštím roce oslaví Streetball mania kulatý 30. výročí na Labském streetballovém poháru v Děčíně. Plánujete s klukama na sever Čech taky dorazit a užít si tuhle jedinečnou nadupanou show?
Turnaj v Děčíně si díky jeho unikátní atmosféře nechceme nechat ujít. V příštím roce nás tedy můžete očekávat v plné palbě.

Foto: Jakub Nedbal