K snídani steak s párkem a už nás vyzvedávají dvě diplomatické
kárky. Míříme na českou ambasádu v hlavním městě, kam jsme byli pozváni
panem ambasadorem a jeho ženou, kteří přišli kluky podpořit k jezeru Germini, kde se turnaj
odehrával. Jaká to čest mrknout na Prištinu pěkně z výšky z architektonicky
zajímavé budovy! Pěkná návštěva…
Potom návštěva nákupního centra, kde pravost značek zboží byla dosti
pochybná, chytnout taxi a hurá na koupák. Tam se kluci rázem stali miláčky
všech místních dětí. Jedinou sportovní náplní pondělního dne
tak byla procházka po obchoďáku, pár akrobatických jumpů do vody a improvizovaný
bowling na břehu. Akvabelky Váca, Mišák, Kubik a Míla se vysportovali a den byl pomalu u
konce.
Závěrem večera byla pozvánka místních organizátorů na tradiční kosovskou
večeři, poslední procházka večerním městem a šlo se spát…
Posledním zážitkem z tohoto výletu bylo setkání s britskou basketbalovou
reprezentací na letišti ve Skopje, kam nás doprovodili bratři-organizátoři Pllumi s
Fatosem. Ctí nám tak (hlavně tedy Al Caponemu, který viděl sedmý div světa:)) bylo
prohodit pár slov s nejlepšími baskeťáky Velké Británie (a hlavně Luolem
Dengem, hráčem NBA) a žurnalistou z BBC, který jistě o Czech Streetball Teamu ještě
uslyší…
A jsme doma. Díky Usurpátors a Al Caponemu nejenom za sportovní reprezentaci, ale také za
repre v duchu spojování národů, protože v tom jsou kluci ti praví
šampioni…
