SBM: Jani, tak klasická otázka na začátek našeho interview. Pověz nám,
co pro Tebe znamená basket, co už máš za sebou a co pěkného jsi
prožila?
Janča: Baket je můj život, začala jsem v 6 letech na jedné z břevnovských
základních škol, kam si nás vybral ještě s jedním spolužákem
místní učitel tělocviku. Po roce jsem osudově přešla na Aritmu, do budoucího
týmu hvězd a reprezentantek (úsměv) pod trenéra Jiřího Kunce. Mými
spoluhráčkami byly např. Míša Pavlíčková (nyní
Ferančíková), Martina Pechová, Blanka Pišnová (nyní Petrovická),
Jana Čiperová, Gabča Mrázová, Zuzka Stoklasová a další holky, s
kterými jsme v dorostenkách vyhrávaly, co se dalo. Velice si vážím své
účasti v reprezentaci jako kadetka a juniorka. V roce 2004 jsme v Bulharsku obsadily tehdy sice až 8.
místo, ale pro mě to byl vrchol a skvělá zkušenost. Pak následoval postup Aritmy do
nejvyšší ženské soutěže a tak jsem v 17 letech byla postaršená a začala
s basketem profesionálně. Aritmu odkoupili časem Libochovice, kde bylo rodinné zázemí
a dobrá parta. Hrála jsem první i druhou ligu
zároveň a užívala si hezké roky.
SBM: Víme o Tobě, že jsi také hrála za USK… To trvalo jak dlouho?
Janča: Ano, je to tak, na nabídku USK jsem nedokázala říct ne a přešla na
jednu sezonu k trenérovi Soukupovi. Opět skvělá parta, jiný přístup k tréninkům
a zázemí v profesionálním týmu po boku Blahuškové,
Bortelové, Machové a dalších budoucích hvězd (úsměv).
SBM: Co bylo dál?
Janča: Poté jsem hrála na Spartě za BK Karlovy Vary, což bylo vlastně USK
„B“. Pod trenérem Petrovickým jsem pocítila týmového
ducha a zase skvělou partu holek.
SBM: Doba se nám krapet změnila a Ty jsi pořád mladá kočka, ale jak jsi to
tenkrát brala, že jsi profík?
Janča: Vždy jsem brala basket více jako koníčka než jako zaměstnání a
tehdejší poměry byly úplně jiné, než mají hráčky
nejvyšší soutěže nyní. Pokud jste nehrály mezi prvními třemi
týmy, podmínky byly neprofesionální, i když se všichni snažili, jak mohli. Už
mi ten poloprofesionální přístup k hráčkám začal vadit, a tak jsem chtěla s
basketem úplně skončit. Osud se mnou měl ale jiné plány, a tak jsem díky Helče
Šafaříkové odjela hrát sezonu do Švédska. Byla to skvělá
zkušenost a všem hráčkám doporučuji do zahraničí odjet a nebát se
toho.
SBM: Švédsko, supr! Severské země! Jaký byl návrat?
Janča: Po návratu do Čech jsem přešla do Sparty pod pana Fejka a v půli sezony jsem to
šla zkusit ještě do Polkowic, ale nakonec jsem se vrátila do Čech a když se do
nejvyšší soutěže dostala Slovanka, tak jsem si řekla, že je to další
výzva, jak můžu mladší hráčky něco naučit a přešla na dvě sezony tam. Už jsem
ale měla i jiné zájmy, novou zajímavou práci, a tak jsem úplně na pár
let s basketem skončila.
SBM: Skončila? To ale nemělo určitě dlouhého trvání…
Janča: Na oslavě 50. výročí SK Aritma jsem dostala jako čerstvá maminka
nabídku na hraní v tehdy druhé lize a velice ráda jsem ji přijala. Basket mi chyběl,
holky i vedení nás báječně přijalo – opět skvělá parta, příjemné
zázemí a diváci, kteří mi už trošku chyběli. Z časových důvodů už na
Aritmě nehraji, ale v kontaktu jsme a člověk nikdy neví (smích).
SBM: Když už ses decentně zmínila o zajímavé práci, pověz nám,
čím se zabýváš…
Janča: Pobyt ve Švédsku mě doslova změnil. Rok bez rodičů, přátel, koncertů a
mých oblíbených pozápasových pařeb, s lidmi, kteří nerozuměli
mému humoru. Bojovala jsem s mojí tehdy blbou angličtinou a jinými požadavky na
trénink i přístupem k zápasům. Švédi jsou hodně uzavření a
nedávají moc najevo, co cítí. Takže jsem si já, která měla v
Čechách vždy spoustu přátel, za celou dobu nenašla nikoho, kdo by se se mnou chtěl
přátelit a někam mě vytáhnout. Jako cizinka jsem bojovala o pozici s místními
mladými holkami, které si myslely, že se mnou musí soupeřit. Ale uvědomila jsem si tam, kdo
jsem, co chci v životě dělat a že mým posláním je pomáhat lidem. Proto po
návratu ze Švédska během sezony na Spartě jsem začala spolupracovat s Jedličkovým
ústavem – Střediskem asistence, které pomáhá mladým lidem na vozíku.
Začala jsem jako dobrovolník a pak jako placený asistent a pracovní konzultant. Chytlo mě to,
i když to bylo hodně fyzicky i psychicky náročné pracovat dohromady s basketem, ale věděla jsem, že
pokud nebudu dělat k basketu něco smysluplného, bude mi v životě něco chybět.
SBM: Jani, víme, že jsi založila občanské sdružení. Pověz nám o tom
něco!
Janča: Jelikož jsem v životě vždy chtěla dělat věci po svém a jinak, v roce 2002 jsem založila
s kamarádkou občanské sdružení Vlastní cestou, které vzniklo na podnět
pár „odlišných“ svodomyslných vozíčkářů. Sdružení
podporuje aktivní mladé lidi pohybující se na vozíku v jejich
aktivitách. Hlavním cílem sdružení je vyhledávat nové osobní
asistenty a dobrovolníky k těmto lidem a pomáhat jim s doprovody do školy,
zaměstnání i na volný čas.
SBM: To je fantastické, co děláš pro lidi, moc Ti fandíme. Co kdyby
náhodou se v řadách streetballových hráčů našel někdo, kdo by chtěl přiložit
ruku k dílu?
Janča: Zájemce proškolíme a dáme mu odbornou podporu. Dále
pořádáme různé osvětové a benefiční akce, se kterými nám
pomáhají i holky z reprezentace. Dlouholetou podporovatelkou sdružení jsou Jana
Veselá, Markéta Bednářová i Veronika Bortelová a sdružení finančně
podporují již dva roky hráčky USK, pro které jsme uspořádali i teambuildingovou
celodenní akci, kterou jste mohli shlédnout v televizní Basketmánii. Pokud by jste měl
někdo zájem o stálejší brigádu, či měl občas trochu volného času,
který by jste chtěli věnovat někomu jinému zdarma jako dobrovolník (třeba zajít s
naším klientem na fesťák nebo do kina), nabízíme profesionální
zaškolení s vozíkem a můžete se do toho pustit. (úsměv)
SBM: Nějaké webovky, kde je možné získat další informace
máte?
Janča: Určitě! Více informací najdete na www.vlastnicestou.cz a nebo nejlíp
zavolejte rovnou mě (číslo najdete na webovkách). Potřebujeme pomoc i s grafikou a tiskem
letáčků,s administrativou, během osvětových a benefičních akcích. Staňte se
přáteli “Vlastní cestou” na facebooku a budete dostávat bližší informace.
Oceníme každou pomoc, případně i finanční dar.
SBM: Dobře, díky moc. Jsme Streetball manie, tak zaměřme naši pozornost na streetball. Hraješ
už dlouho Pražskou streetballovou ligu,
jak vznikla tahle myšlenka zúčastnit se?
Janča:Už ani nevím, kde jsem se dozvěděla o Pražské streetballové lize, ale asi
na jednom ze streetballových turnajů na Černém Mostě, které jsem hrávala tehdá
s týmem Gábiny Jandové. Název jsme vymyslely společně s holkama – Flyers je
týmem složeným z hráček, které kdy někdy hrály za Aritmu. Vyhovuje mi, že se na
streetu už tolik neběhá, silový způsob hry mi vyhovuje a nejvíc mě na tom asi baví
střelba za tři a že můžu i rozehrávat. Pro mě je největší radostí dobrá
příhra, ze které padne koš, a u vyrovnaných zápasů chytrá taktika, což
pravidla streetu hezky umožňují. Musím říct, že je soutěž víc a víc
náročná, konkurence sílí a každý se nás snaží porazit a hraje
proti nám na 100%. V posledních ročnících jsme víc a víc složený
tým ze samých pivotmenek, což má své výhody i nevýhody. Jsem
pyšná, že jsme až na první rok vždy tuto prestižní soutěž pokaždé
vyhrály a máme i úspěchy v individuálních soutěžích, hlavně díky
Terce Vorlové. Chci tímto poděkovat všem hráčkám, které kdy v
týmu Flyers hrály a dovoluji si Vás pozvat na letošní podkošové
bitvy. Přijďte nás podpořit!!!
SBM: No jo, PSLko, to je naše. Jak Tě v tomhle směru podporuje Tvá rodina?
Janča: Celé mé dětství jsem měla podporu zejména v mé mamce, teď
mě podporuje moje nová rodinka – můj přítel Radim, který si občas chodí
zatrénovat na Aritmu a hrál také streetballovou ligu, a moje dcera Elen, která je
doslova odkojená na hřišti a podporuje mě vlastně už od narození. Věřím, že jednou
bude také úspěšná, uvidíme jaký sport ji osloví a jaký si
nakonec vybere. Určitě mi přijdou s Radimem opět na Strahov fandit. Elenka je takovým roztomilým
maskotem a zpestřením všech těch tet mezi zápasy. (smích)
SBM: To Ti musíme dát za pravdu. Co Ty jsi vlastně vystudovala, Jani?
Janča: To, že jsem se nahlásila na FTVS, obor „Tělesná a pracovní
výchova lidí se zdravotním postižením“, je zásluha zejména
Veroniky Bortelové a Markéty Bednářové. Nikdy by mě nenapadlo jít studovat,
jsem spíš praktik než teoretik, jenže holky za mnou jednou přišly o potvrzení praxe k
přijímačkám a řekly, že když v tom oboru pracuju, tak ať to zkusím s nimi, že mi pomůžou s
přípravou. Vzaly nás všechny a tak mě chuděry musely podporovat několik let. Nyní
pokračuji v dálkovém magisterském studiu v novém oboru „Tělesná
výchova osob se specifickými potřebami“, které studuji při
zaměstnání. ly o potvrzen
SBM: Vlastní cestou, do toho streetball, rodinka, kupa přátel… To ještě není
všechno?
Janča: Vlastně není. Kromě sdružení Vlastní cestou mám i druhou
práci, nyní již externě propaguji evropský program Mládež v akci mladým lidem
od 16 do 30 let. Je to úžasný grantový program EU na podporu neformálního
vzdělávání mladých lidí a zajímavým podprogramem je
Evropská dobrovolná služba, která umožňuje mladým lidem od 18 do 30 let vyjet bez
finančních prostředků na 2 až 12 měsíců do zahraničí pracovat jako dobrovolník.
Dobrovolníkovi je hrazeno ubytování, strava, jazykový kurz té země, cestov
země, cestování, školení a pracuje 6 hodin denně v neziskové organizaci, kterou
si vybere dle tématu z databáze. Ráda vysvětlím a poradím jak na to.
Více informací na www.mladezvakci.cz.
SBM: Jsi obdivuhodná. Prozdraď nám o Tobě něco, co by někdo nemusel vědět…
Janča:Na streetu miluju vyrovnané zápasy s kvalitním soupeřem a chci je vždy
vyhrát. Pokud prohrajeme hloupou chybou, jsem rudá vzteky. (smích) Ráda podporuji
různé úžasné lidi v jejich snech a plánech, když si řeknou. (úsměv). Mám
za sebou 4. stupeň kurzu andělského reiki a během roku si dělám kurz koučingu, což jsou činnosti,
které mě moc baví a jsou dost efektivní. No a aktuální novinkou je, že jsem
začala dovážet a prodávat prodloužené džíny pro holky (délka 36 a různé
šířky). Hádejte proč?! (smích) Určitě jich dostatek dovezu na Strahov, tak se
těšte. (smích) Hráčkám streetballu dám samozřejmě nějakou slevu.
SBM: Slovo závěrem?
Janča:Díky moc za rozhovor, za skvělou partu báječných lidí kolem streetu
a přeji všem hodně sportovních úspěchů bez zranění.
Vaše Janča Draslarová
SBM: To my samozřejmě děkujeme Tobě a drž se ve všem, co ráda děláš, jde Ti to
skvěle.
Foto: archiv JD a dále děkujeme za použití Patriku Nguyenovi
