Karolíno, s týmem Morgans se Vám letos povedlo vybojovat třetí místo ve
finálovém turnaji Pražské streetballové ligy. Jakou Tobě osobně tahle placka udělala
radost?
Byla to má premiéra a nová zkušenost s Pražskou streetballovou ligou – a
musím říct, že to bylo velice milé překvapení. Třetí místo pro mě byla
jen třešnička na dortu, protože jsem nečekala, že bysme mohly dosáhnout takových
dobrých výsledků.
Jak sis celej průběh finálového turnaje užívala a co se Ti v jeho průběhu nejvíc
líbilo?
Byla to zábava, člověk se během pauzy může dojít občerstvit a zároveň potká mnoho
známých tváří z basketbalového světa.
Popiš ze svýho úhlu pohledu zápas o třetí místo. Co podle Tebe
rozhodlo a v čem jste svýho soka dokázaly nejvíc přehrávat?
Myslím si, že naší slabinou byl špatný doskok a nedůslednost, co se
týče obrany v podkošovém prostoru. Když jsme prostřídaly, občas v naší
rotaci chyběl silný pivot – a my neměly síly odstavit hráče.
Čím myslíš, že je PSLko stále tak výjimečný a zajímavý,
že ho balleři a ballerky i v době rozmachu 3×3 v hojným počtu hrajou a rok co rok se na
strahovský koleje rádi vracejí?
Jak jsem již zmínila, na PSLko chodí známé tváře. Každý týden
jsem potkala někoho, s kým jsem hrála, kdo mě trénoval nebo prostě jen lidi, které
znám od vidění už mnoho let. Na finále jsem měla možnost potkat Julii Reisingerovou, což pro
mě bylo super překvapení, jelikož jsem neměla ponětí o tom, kdy je v Praze a kdy ve
Španělsku.
Jak jste si s holkama užily poturnajovou afterparty a jak jste zisk bronzu společně oslavily?
Dobrá otázka, samozřejmě, že afterparty byla divočina. (rozesměje se)
Mohli jsme Tě vidět i na Prague International Streetball Cupu, kde přes Tebe smečoval Dan Zach. Jak se Ti
smečařská soutěž líbila? Zamlouvaly se Ti víc kousky vítěze Jakuba Heyera, nebo
právě obhájce titulu Dana?
Super atmosféra, bylo to poprvé, co jsem se nechala přemluvit, abych byla v pětce lidí,
které Dan přeskočí. Musím říct, že jsem měla strach, ale od té doby jsem byla
vždy na place, když se Dan chystal skákat. Jsme s Danem kamarádi už odmala, takže samozřejmě jeho
kousky jsou pro mě nejlepší.
A co samotnej mezinárodní turnaj – zaujala Tě konfrontace top českejch a zahraničních
mančaftů, která se prvně v historii konala v krytý hale?
Jsem ráda, že se trojkového basketu účastní i týmy ze zahraničí a
ukazují jiný styl basketu. Zápasy jsou poté vyhecované a probíhá
více tvrdých soubojů, které diváky přitahují.
Zítra vstupuješ do nový sezony Renomia ŽBL v dresu Strakonic zápasem proti KP Brno.
Jaký jsou Tvoje osobní cíle do nadcházejícího ročníku? A
jaký ambice máte jako tým?
Chci, abysme ukázaly náš progres a to, že dokážeme hrát basketbal na
slušné úrovni i bez zahraničních hráček.
Mé ambice jsou prosté – pomoct týmu být lepší a
zároveň se sama poučit z vlastních chyb, protože to posouvá nejen mě, ale i
tým.
I když všichni víme, že naše loňská sezona nedopadla podle
našich představ, tak není důvod se za něco stydět. Nikdy jsme nevypustily žádný
zápas a bojovaly až do konce – a o tom to je, nevzdat to.
Foto: Rostislav Málek
