Honzo, letos ses s týmem Meferes Prievidza zúčastnil Prague International Streetball Cupu. Jak sis turnaj užil a jaký vzpomínky Ti na něj zůstanou?
Turnaj trošku pokazilo špatné počasí. Byla škoda, že se nehrálo na
Václaváku, ale na Folimance. Turnaj byl výborný!
Zamlouvala se Ti tedy jak kvalita turnaje, tak i jednotlivejch týmů? Podle ohlasů řady hráčů byl
co do týmový nabitosti jedním z nejlepších turnajů za poslední
roky…
Turnaj měl skvělou účast, takže jsme byli spokojení při střetu se zahraničními týmy,
které jsme do té doby ještě na turnajích nepotkali.
V průběhu turnaje se Vám zranil Matúš Mečiar. Jakou velkou komplikací to pro jeho
další průběh bylo?
Mefer (Matúšova přezdívka, pozn.) měl bohužel natržené obočí. Museli jsme se
bez něj obejít jeden zápas, což bylo fyzicky hodně náročné, a potom se to
částečně promítlo ve čtvrtfinálovém utkání…
V tomto čtvrtfinále jste nestačili na ukrajinskou družinu Novomoskovsk a podlehli jí po velkým boji 18:21. Co byl podle Tebe rozhodující faktor, že jste soupeři podlehli?
Čím Vás soupeř nejvíc trápil?
Utkání pro nás bylo hodně fyzicky náročné, protože poslední
zápas ve skupině jsme právě odehráli bez Mefera pouze ve třech lidech bez
střídání, ale bohužel druhým faktorem byl slabý rozhodčí, který
nás svými výroky v závěru utkání hodně poškodil. Bohužel jeden
rozhodčí neupíská celý zápas sám, když má vedle sebe kolegu,
který o 3×3 nemá ani páru a píská h***a. Z toho jsme byli hodně
zklamaní, ale je to sport – a bohužel i to k tomu patří, tak jako zranění…
Byl pro Vás turnaj o to větším lákadlem, že prvním rokem z něj byl
satelitní turnaj, z nějž se dalo postoupit na challenger do Lotyšska
Tak určitě, chtěli jsme postoupit na challenger do Rigy, když už se nám to jednou nepovedlo přímo
na turnaji v Rize.
Ty jsi ze streetballovejch/3×3 kolbišť dlouhodobě jednou z nejznámějších
tuzemskejch osobností. Když se vrátíme v čase, čím Tě tahle hra nejvíc
chytla? Čím Ti nejvíc imponuje?
Hra 3×3 je rychlejší a rozhodně tvrdší než klasický pětkový basketbal.
Je to hodně o hře 1 na 1 a jednoduchých kombinacích, které jsou základem pro
basketbal. Baví mě rovněž samotné turnaje jako takové, protože člověk hodně procestuje,
pozná nové lidi a zajímavá místa po celém světě.
Jaký dosavadní top úspěchy na poli trojkovýho basketu bys vyzdvihnul?
Byl jsem rád, že jsme byli asi pětkrát mistry republiky a vybojovali si tím účast na
World Tour, to byl vždy základ. Dále se nám v minulosti podařilo stát se mistry
Švédska a vicemistry Rumunska. Za největší úspěch považuji 6. místo na
mistrovství světa v roce 2014, díky čemuž jsem byl i mezi prvními dvaceti
nejlepšími hráči světa…
Jak bylo zmíněno, mezinárodního turnaje na Folimance ses zúčastnil v
barvách slovenskýho celku Meferes Prievidza. Jak ses vlastně do tohoto týmu dostal?
Co jste zatím společně absolvovali a jak funguje chemie v týmu?
S Meferem se známe už delší dobu z různých turnajů a oslovil mě po minulé
sezoně, zda s ním nechci zajet na turnaj do Rumunska a o Vánocích do Polska. Na
turnajích jsme skončili druzí a první a spolupráce se nám zalíbila, tak
jsme se s klukama dohodli, že tuto sezonu absolvujeme společně a budeme spolu hrát i nadále.
Tým je takový rodinný, takže chemie je naprosto výborná.
Máme spolu skvělé vztahy a na každý turnaj se moc těším. Absolvovali jsme
společně turnaje v Rize, v Česku, na Slovensku, v Polsku, v Maďarsku, na Kypru a ve Francii. Ne všechny
turnaje jsem absolvoval s klukama, ale většinu z nich jo. Posledním úspěchem bylo druhé
místo v Paříži na mezinárodním turnaji šampionů, kde se mimo evropských
týmů ukázaly také týmy z Afriky.
Máte do budoucna s Prievidzou nějaký větší týmový plány, čeho
byste chtěli dosáhnout?
Chceme se rozhodně probojovat na World Tour, což je naším hlavním cílem, proto
budeme muset absolvovat hodně satelitů a potom případně challengerů, aby se naše šance na
postup zvýšily.
Foto: Jakub Nedbal
