Honzo, loni ses v barvách týmu Meferes Prievidza představil na Prague International Streetball
Cupu. Popiš, jak se přihodilo, že hájíš spolu s Honzou Stehlíkem barvy
týhle slovenský družiny?
S klukama se známe již delší dobu a s některými jsem hrál i na Slovensku
extraligu. Jednou jsme se potkali jako protivníci na turnaji v Banské Bystrici, kde jsme se dali do
řeči a zrodila se myšlenka společné spolupráce do další sezony, kde by se měl
tým skládat ze šesti vhodných hráčů, čili 4 Slováci a dva Honzové
z Čech. (usměje se) A to se taky tak stalo.
Plánujete i do letošní sezony, že spolu s klukama budete objíždět turnaje? Jak
vypadá aktuální situace?
Co bude letošní sezonu, netuším, protože jsem měl střídavé starty za
tým Humpolec Bernard kvůli reprezentačním povinnostem – a to se samozřejmě nelíbilo sponzorům
na Slovensku. Celkově to pro mě bylo dosti komplikované, ale chápu situaci a věřím, že jsem s
klukama ze Slovenska udělal kus dobré práce tak, aby se celá koncepce posunula
dopředu.
Jak jste si s klukama sedli a jak to mezi Váma v týmu fungovalo? A proběhlo občas třeba i
nějaký menší česko-slovenský hecování?
Jak jsem již zmiňoval, s klukama se znám delší dobu, takže se nemusíme
poznávat od začátku. Chemie byla určitě dobrá a hlavně přátelská, hodně srandy
a pohody. Navíc se poznaly i naše přítelkyně, takže se to celé velmi dobře doplňovalo
a byla hodně rodinná atmosféra. Určitě jsme si sedli na výbornou!
Prague International Streetball Cupu ses Ty osobně loni zúčastnil již poněkolikátý a v roce
2015 ho spolu s Ondrou Dygrýnem a spol. dokonce vyhrál. Dá se tedy říct, že
patří mezi Tvoje oblíbený stanice?
Určitě ano. Má to svoji atmosféru a hlavně historii, tradici. Známe spoustu lidí
okolo tohoto turnaje, takže pokud to čas umožňuje, rádi se zúčastníme, i když poslední
roky nám to vždy přerušovala účast na jiných mezinárodních turnajů s
Humpolcem. Na nich jsme bojovali buď na poli reprezentačního výběru, nebo na challengerech, kde jsme
sbírali zkušenosti a body do světového rankingu.
Vnímáš, jak se turnaj v průběhu let měnil a jeho kvalita se zvyšovala? Podle řady
hráčů byly loni týmy nejsilnější za poslední roky…
Řekl bych, že kvalita stoupá každým rokem. Lákají se se lepší a
lepší zahraniční týmy a turnaj začíná mít jméno i v
mezinárodním měřítku. Hodně tomu napomohlo, že se Prague International Streetball Cup stal
satelitním turnajem s postupem na challenger do Rigy. Otevírá to úplně jiné
možnosti. Samozřejmě se turnaj víc a víc přizpůsobuje a přibližuje oficiálním
pravidlům a požadavkům od FIBA 3×3. Dřív měl tento turnaj svoje pravidla a někdy i drsnější
podmínky, ale to je to, co tento turnaj tvořilo.
Byl tedy pro Váš celek letos hnacím motorem právě i zmíněnej fakt, že turnaj
byl satelitem s možností proklouznost na challenger do lotyšský Rigy?
Je to
tak,určitěturnajihodně pomohlo, žebyla šancepřímého postupuna challenger v Rize. To je hodně motivující. Dostat se nachallenger bez alokace (pokud mátýmdostatek bodůve světovém rankingu a je napříkladmezi prvnímišestnácti týmy, dostane odFIBYpřímou účast na nějakým challengeru) je velmi těžké. Musíte vyhrát právě jeden z podobných satelitních turnajů, kde vždy bývá velmi silnákonkurence – a je to svým způsobem kvalitou takový menší challenger.My jsme s Meferesem hráli například satelitní turnaj v kyperským Limassolu, v rámci nějž se střetlo 11 týmů, který hrály World Tour.
Kromě prestižního mezinárodního turnaje Tě můžeme vídat i na strahovskejch
kolejích v rámci Pražské streetballové ligy. Co Ti na PSLku nejvíc
imponuje a proč ho rád hraješ?
PSLko nehraji dlouho. Předminulý rok mě oslovil můj kolega Dominik Adášek, s nímž
hraji první ligu v Košířích a je zakladatelem tohoto týmu. V roce 2017 jsem si
to s klukama poprvé zkusil a bylo to příjemné zpestření. Sice se to hraje jinak než
klasický basket 3×3 – normální balon oproti šestce, bez rozhodčího, fauly si
hlásí útočník a není pravidlo 12 vteřin na útok. Spíš je
to o té atmosféře a že to hraje spousta známých lidí, kde se všichni
potkáme na jednom místě a kde si následně dáme pivko. (úsměv)
Souhlasíš, že duch a nádech PSLka, trochu oldschoolovej, je v dnešní době už
trochu raritní, a proto tak jedinečnej?
Ano ano, asi se to dá takto nazvat, na turnajích už se s tímto stylem
nepotkávám. Většinou se účastním mezinárodních turnajů, kde se
hraje podle oficiálních pravidel FIBA 3×3 – a to už je jiné kafe. Ale každý turnaj
má své kouzlo.
Předloni jsi na Strahově scelkem Grit&Grind
triumfoval, lonito neklaplo. Mášchuť a
motivaci
v roce 2020 znovu usednout na streetovej trůn?
Tak předloni jsme byli podceňovaní a navíc jsme byli skoro celou dobu kompletní a
zdraví – a především se nám velmi dařilo. Loni to bylo přesně naopak. Měli jsme
velké trable se zdravím některých hráčů a skoro celou dobu jsme měli velké
problémy se vůbec sejít. Většinu zápasů jsme hráli ve třech lidech,
ostatní nebyli rozehraní.
Nebyli jsme sehraní tak jako předloni – a to se vše sečetlo na
finálovém turnaji, kde se nás najednou sešlo asi 8 a každý chtěl hrát. V
takovém množství se nedostanete ani do tempa. Pokud budeme všichni zdraví a čas si k
tomu přizpůsobíme, tak s chutí do toho s klukama opět půjdeme! (usměje se)
Foto: Jakub Nedbal/Rostislav Málek
