S řadou z Vás jistě komunikoval, bavil se nebo žádal o informace. Možná jste ho zahlédli i na turnaji přímo v akci. Řeč je o PR manažerovi a redaktorovi Ladislavu Faltinovi, jenž tentokrát přešel na druhou stranu barikády a odpovídal na všemožné otázky. Po rozhovoru taky přiznal, že to byla velmi přínosná zkušenost, stanout prvně v životě v roli zpovídané osoby.

Láďo, můžeš nám přiblížit, jak ses ke spolupráci se Streetball manií dostal a jak dlouho můžeme číst Tvoje články a sledovat posty na sociálních sítích, které sdílíš?
Do rodiny Streetball manie jsem vplul v roce 2015, naše spolupráce začala celkem nečekaně. S Igorem Bayerem (prezidentem České streetballové federace, pozn.) jsem začal spolupracovat v děčínském aquaparku, a když jako PR manažerka skončila Tvoje jmenovkyně Verča, s Igorem jsme se pružně domluvili na spolupráci. V tomhle období jsem tedy převzal streetballovou štafetu a od tý doby se naše spolupráce prohlubovala až do dnešní podoby.

Jaký je Tvůj vztah k basketu/streetballu? Účastnil ses někdy turnaje jako hráč, abys zažil atmosféru i z druhé strany?
Už od ranýho dětství, kdy mě taťka začal brát na zápasy děčínských Válečníků, jsem baskeťák tělem i duší. Basket je nádhernej dynamickej sport, streetball tohle ještě prohlubuje a líbí se mi na něm i určitá míra tvrdosti, jež k němu neodmyslitelně patří.

Některého z turnajů Streetball manie jsem se bohužel nikdy jako hráč neúčastnil, teď už to vzhledem k „pracovnímu nasazení“ nemám šanci dát. Ale už pár let hecuju Dana Zacha, že až si naskáču a potrénuju, vyzvu ho na Slam Dunk Contestu. Ten kluk je sice mašina, ale nedám svou kůži lacino. (rozesměje se)

Jak probíhá Tvoje návštěva turnaje? Stíháš sledovat zápasové dění a doprovodný program?
Většinou začínám turnaj tak, že si s dalšími členy týmu a kolegy ujasníme a upřesníme, co je potřeba nafotit, natočit a celkově si vytvoříme takovej mustr, co nás čeká a nemine. V průběhu turnaje mám relativně volný ruce – mým prioritním úkolem je plnit sociální sítě, dělat rozhovory s vítězi dovednostních soutěží nebo jednotlivými aktéry turnaje. Kdybych to měl shrnout, mediální pokrytí z turnaje jde na moje bedra.

Můžeme Tě potkat na všech turnajích, které během sezony Streetball mania pořádá? Jaký turnaj patří mezi Tvoje nejoblíbenější? A proč tomu tak je?
Na drtivý většině turnajů jsem přítomen, případně tam mám „spojku“, s níž pravidelně komunikuju a předáváme si informace nebo fotky.

Topovka je pro mě určitě Labský streetballový pohár, jako Děčíňák jsem opravdu hrdej, že takhle skvělej turnaj oslavil loni už 25. výročí. Atmosféra, duch turnaje, nadšení dětí, to jde jen těžko popsat. Nejlepší je tohle zažít na vlastní kůži!

Z hlediska kvality hráčů a zajímavosti zápasů je určitě nejvejš mezinárodní turnaj Prague International Streetball Cup. Vidět některý borce z minulejch let válet dneska na World Tour, to opravdu stojí za to!

Velmi přátelský prostředí, kde se opravdu mezi sebou snad všichni znají (já tam byl vlastně jediná náplava; rozesměje se), panuje na strahovskejch kolejích na Pražské streetballové lize. Když jsem tam prvně zavítal, tak jsem byl hrozně mile překvapenej. Holky PSLky jedou bomby a drží fakt hezkou tradici. (úsměv)

Máš ke svým příspěvkům zpětnou vazbu, ať už pozitivní, nebo negativní, kromě lajků, které na sociálních sítích sbíráš?
Občas ano, a jsem rád za jakoukoli zpětnou vazbu. Pozitivní potěší, negativní dokáže posunout dál a mnohdy se zamyslím a řeknu si: No, ten borec má pravdu, poděkuju a příště si dám větší pozor.

Potom je i druhá skupina „hejtrů“, který si jdou na sociální sítě vybít svoji frustraci. Kritiku beru, ale všechno musí mít nějaký hranice únosnosti.

Co se Ti jako první vybaví, když se řekne Streetball mania? A jaký je Tvůj nejsilnější zážitek?
Jako první se mi vybaví jedna velká rodina a tým skvělejch lidí, kde všichni fungujeme na přátelský a pohodový bázi. Hlavou celýho soukolí je Igor, kterej tu káru táhne už 26. rokem a pořád má do toho všeho ohromnou chuť a energii. Klobouk dolů, co pro rozvoj českýho streetballu za ty roky udělal a jaký fungující soukolí kolem sebe dokázal vytvořit!

Během rozhovorů s hráči pokládáš otázky, které máš připravené z domova? Nebo Tě napadají až na místě podle dané situace?
Pokud jde o rozhovory a ohlasy, který sbírám přímo na turnaji, mám z domova vytvořenej okruh otázek a bodů, na co se chci respondenta zeptat – a podle jeho odpovědí nebo situace improvizuju, pokládám doplňující otázky apod.

Následně tvořím interview i mimo sezonu, kde je mým cílem obsáhnout co nejvíc zajímavostí a jít trochu víc do hloubky. Určitě je rozdílná příprava na rozhovor s někým z hráčů, s nímž se znám dlouhý léta, a něco jinýho je potom zpovídat dlouholetýho partnera, jako je například pan Jabor.

Okem pozorovatele, máš nějaké tipy na zlepšení turnaje a jeho organizace?
Pokud jde o organizaci samotnýho turnaje, rozhodčí nebo rozpis, to má plně v gesci Roman Bednář jako ředitel turnajů. A svou práci odvádí perfektně. Většinou, pokud něco zaregistruju, v klidu po turnaji se o tom pobavíme, jsou to ale vesměs maličkosti.

Na druhou stranu – stále je, i po těch letech, co zlepšovat. Rozhodně nechceme usnout na vavřínech!

Rozhovor vedla Verča Jalamudisová.

Foto: Jiří Knejp